Působivá krajinomalba Romana Havelky z roku 1907 představuje zajímavou ukázku autorovy rané tvorby, která se na uměleckém trhu objevuje poměrně vzácně. Prosluněná jarní louka lemovaná vzrostlými stromy zachycuje poklidnou atmosféru probouzející se přírody. Jemná souhra zelených, okrových a modravých tónů, citlivá práce se světlem a uvolněný malířský rukopis odrážejí autorův vztah ke krajině a jeho schopnost vystihnout její přirozenou náladu. Dílo z počátečního období Havelkovy umělecké dráhy je atraktivní sběratelskou příležitostí zejména pro milovníky Mařákovy školy a české krajinomalby počátku 20. století. Celkový dojem vhodně doplňuje dekorativní zlacený rám.

Roman Havelka se narodil 30. dubna 1877 v Jemnici. Vzdělání si doplnil studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u Stanislava Suchardy a Felixe Jeneweina. Následně přešel na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl pod vedením Julia Mařáka, Antonína Slavíčka a dokončil studium u Rudolfa z Ottenfeldu v roce 1900. Prohloubil své vzdělání pobytem v Drážďanech a Mnichově a díky stipendijním cestám měl možnost poznat také Itálii, Bosnu a Hercegovinu.

Byl známý jako akademický malíř a krajinář, který dokázal s precizností zpodobnit náladu krajiny. Ve své tvorbě vycházel z krajinářství Julia Mařáka. Již v roce 1900 začal vystavovat a rychle sklízel úspěchy, což potvrdilo získání Hlávkova cestovního stipendia v letech 1902 a 1903. Kromě malby se také věnoval organizaci spolkové činnosti; od roku 1923 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských a až do své smrti jejich čestným předsedou. Významnou součástí jeho kariéry bylo i ilustrování, díky své vynikající kresbě se podílel na ilustracích děl, jako bylo Hrady a zámky české od Augusta Sedláčka. Jeho díla byla prezentována na mnoha výstavách a zahrnují více než tři tisíce obrazů.

Význam Romana Havelky potvrzují i ulice pojmenované po něm, například v Jihlavě a Znojmě. Tento talentovaný malíř zemřel 20. června 1950 ve Znojmě.