František Max byl český malíř vedut a krajinář narozený 16. listopadu 1895 v Libáni. Studoval architekturu na ČVUT v Praze a zároveň navštěvoval ateliér kreslení vedenými malíři Oldřichem Blažíčkem a Adolfem Liebscherem mladším. Později pokračoval ve studiích na Akademii výtvarných umění pod vedením Jana Preislera.

František Max vyvinul svůj svérázný styl, který se vyznačoval pastózní malbou a výraznou barevností olejových barev. Jeho široké tahy štětcem či špachtlí byly pro něj typické, a často do malby ryl i obráceným koncem štětce. Jeho rychlý a expresivní styl práce byl charakteristický pro celou jeho tvorbu.

I když žil a tvořil převážně v Praze, často se vracel do svého rodného Jičínska, což se odráželo v jeho malbách. Jeho oblíbenými motivy byly například kostel v Libáni, cukrovar, hrad a zámek Staré Hrady. Také maloval pražské veduty, zahrnující pohledy do ulic Kampy, Řásnovky, Malé Strany a Hradčan.

František Max zůstal relativně stranou hlavních uměleckých proudů, ačkoli byl ve své době úspěšným a oceňovaným malířem. O jeho životě a díle pojednává publikace vydaná Regionálním muzeem a galerií Jičín v roce 2020. Muzeum také pečuje o patnáct olejů Františka Maxe, které jsou průběžně vystavovány.

Zemřel 18. března 1969 v Praze.