Na Zuzanu Čížkovou si dejte dobrý pozor. A není to varování, ale přímo hrozba. Její „dálniční“ obrazy jsou totiž jednoduše návykové. Jediné přirovnání, které nás napadá, je setkání s Hare Krišna: nenápadně a s láskou vám nabídnou kousek dobrého jídla – a už v sobě máte jejich boha. Se Zuzanou je to možná ještě horší. Stačí se na její dálnice podívat jedním očkem a z hlavy už vám jen tak nezmizí. A ony ty dálnice nejsou náhodné. Sama Zuzana říká, že je často maluje a zařazuje je do svého cyklu Romantická krajina 21. století. Moderní krajina, člověk, příroda a to, co s nimi naše civilizace provádí, se ostatně její tvorbou prolínají dlouhodobě. Zuzana Čížková je ale stejně doma před malířským plátnem jako v sochařském ateliéru. 

Vystudovala kamenosochařství v Hořicích a poté VŠUP v Praze v ateliéru Kurta Gebauera. Zkušenosti sbírala ve Švýcarsku, Itálii i Francii a prošla také ateliérem Olbrama Zoubka. To už je docela pěkná sochařská škola života a její sochy rozhodně nezůstávají jen v galerijních interiérech. Ve veřejném prostoru najdete například sedm metrů široký reliéf v Holečkově ulici v Praze, Madonino tajemství na Starém Proseku, pomník malíře Ludvíka Kuby v Poděbradech nebo její další rozměrné realizace. V roce 2024 bylo na Starém Proseku odhaleno také její nové sochařské sousoší. Její tvorba už dávno překročila české hranice. Vystavovala například v Paříži, Bruselu či USA a v roce 2026 se představila také na ARTEXPO New York. Spolupracuje se zahraničními galeriemi ve Francii, Německu a USA. 

Takže ano – Zuzanu Čížkovou jsme si v naší charitativní aukci oblíbili. Jen vás znovu varujeme: na její dálnice se dívejte na vlastní nebezpečí. Mohlo by se stát, že jednu budete muset mít doma.