Základní údaje
| Rok díla | 2018 |
| Technika | do formy tavené sklo, štípané klihem, broušené, leštěné, nerez podstavec | 40 kg |
| Rozměr | 59 x 32 x 28 |
| Adjustace | Instalace díla nejlépe za osobní asistence umělce. |
| Signatura | uvnitř |
Popis
Josef Marek patří k českým sklářským výtvarníkům, u kterých nestačí dílo jen rychle obejít očima. Jeho zdánlivě jednoduché, často geometrické objekty pracují se světlem, průhledností a hloubkou skla tak, že uvnitř vznikají prostory, které tam vlastně nejsou. Stačí změnit úhel pohledu a dílo se začne měnit před očima. Výraznou stopu v jeho tvorbě zanechalo Japonsko, kde v letech 1997–2000 působil jako hostující profesor na Toyama City Institute of Glass Art. Jeho práce jsou dnes zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách v Evropě, USA i Japonsku. Josef Marek mistrně využívá samotné vlastnosti skla. Tavené sklo brousí, leští, pískuje, ale používá i pozapomenutou techniku štípání klihem, při níž sesychající klih dokáže z povrchu doslova vytrhávat drobné části skla a vytvářet strukturu, ve které se světlo láme úplně jinak. Možná právě proto působí jeho plastiky současně jednoduše i tajemně. Nejsou efektní jen na první pohled – spíš vás postupně vtahují dovnitř. Do naší letošní charitativní aukce věnoval Josef Marek hned dvě svá díla. Jedním z nich je Svatá rodina, jejíž instalaci doporučujeme, pokud možno, za osobní asistence autora. Obě díla si můžete prohlédnout ve videu: www.aukcesance.cz/marek.
O autorovi
Josef Marek (*1963) je český sochař a sklář, který žije a pracuje střídavě mezi Nikósií na Kypru a Novým Borem. Studoval Střední odbornou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a po jejím absolvování pracoval jako brusič skla v Crystalexu. V letech 1986–1989 působil jako učitel na sklářském učilišti v Kamenickém Šenově. Po roce 1989 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde studoval u profesorů Vladimíra Kopeckého a Mariana Karla. V letech 1997–2000 působil jako hostující profesor na Toyama Institute of Glass Art v Japonsku. Je známý svými sochami ze skla, které často kombinuje s kamenem, nerezovou ocelí či mědí. Pracuje s technikami přetavování skla, broušení, leštění, leptání či štěpení lepidlem. Jeho tvorbu charakterizuje hledání jednoduchosti, iluzivního prostoru a kontrastu mezi průhlednou a neprůhlednou hmotou, přičemž čerpá inspiraci i z japonské estetiky.










