V obrazech Boženy Rossí máme rádi tu zvláštní jemnost, která člověka přiměje na chvíli zpomalit. Její tvorba se postupně proměňovala od konkrétních motivů k volnějšímu vyjádření, v němž promlouvají barvy, struktury a náznaky. Blízko má k přírodě, rostlinám a proměnám ročních období. A právě z tohoto světa jako by do jejích obrazů přicházel klid.

Důležitou součástí její tvorby je včelí vosk. Techniku vycházející z enkaustiky si během desetiletí přizpůsobila po svém: pracuje rukama, špachtlí či jehlou a povrch obrazu doslova modeluje. Když se na její dílo díváme zblízka, máme pocit, že v něm zůstává každý dotek i čas, který mu věnovala.

Letošní Květiny na nás působí jako malá meditace. Jemné linie se vynořují ze zářivé žluté plochy a čím déle se díváme, tím více objevujeme. Rám patinovaný pravým stříbrem tu krásu citlivě doplňuje. A vědomí, že základem malby je včelí vosk, nás těší ještě o trochu víc: jako by se v obraze potkávala trpělivá práce výtvarnice s neúnavnou prací včel. Ty by z něj možná také měly radost.

Božena Rossi se narodila 14. 3. 1957 v Podbrezové. Studovala malbu u Jana Blažka a Jana Gajdoše na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti v letech 1972-1976. Později pokračovala ve studiu u profesora Karla Součka na Akademii výtvarných umění v Praze.

V její malířské tvorbě lze sledovat vývoj od klasických žánrových motivů k abstraktním a symbolickým strukturám, které často zpracovává technikou enkaustiky v jemných pastelových tónech. Postupně se přesunula k abstraktnímu vyjádření, kde hraje důležitou roli barva a samotný proces tvorby. Je považována za představitelku současné české lyrické abstrakce a je členkou výtvarné skupiny Položená osmička. Jejím manželem je malíř, grafik a restaurátor Karel Rossí.