Tedy už to jméno stojí za pozornost – Walther Smeitink-Mühlbacher. Narodil se v nizozemském Doetinchemu, otec byl Holanďan, matka Rakušanka, na předloktí má česky vytetováno: „Všechno bude lepší.“ Vystudoval umění a výtvarnou pedagogiku v Nijmegenu a později učil na Grafickém lyceu v Utrechtu. Do tehdejšího Československa začal jezdit už v 80. letech. Přivedly ho sem také rodinné vazby z matčiny strany – část rodiny měl na Moravě. Jak sám říká: „Krev se vrací k pramenu.“ A nakonec tu skutečně zapustil kořeny. V roce 2006 koupil s manželkou starý dům v malé moravské vesnici s neméně pozoruhodným názvem – Příštpo. Dům postupně opravili a vznikla v něm také galerie Artidomus. Walther dnes žije a tvoří mezi Příštpem a nizozemským Arnhemem, jeho umělecký svět je ale ještě mnohem širší. Je to vlastně kosmopolitní umělec v tom nejlepším slova smyslu. Výrazně činný je také na Slovensku, kde dlouhodobě vystavuje a je členem Umeleckej besedy slovenskej (1921). Současně patří i k české Umělecké besedě (1863) – podle slovenských zdrojů je dokonce jediným žijícím umělcem, který je členem obou těchto historických výtvarných spolků. Ještě letos představil svou tvorbu na samostatné výstavě Ukážka v Prešově. Walther se ale rozhodně nevejde ani do jedné umělecké škatulky. Je malířem, sochařem, designérem, kurátorem i vydavatelem, pracuje s fotografií, vytváří objekty a věnoval se také šperku. Jeho tvorba se pohybuje mezi abstrakcí, vrstvením, strukturou a experimentováním s materiálem. Za desítky let své práce absolvoval 148 samostatných výstav a 271 skupinových výstav v řadě evropských zemí i mimo ně. Když jsme viděli jeho díla a připočetli k nim všechny roviny jeho uměleckého života, nedalo se odolat. Na tuto současnou renesanční osobnost jsme se proto podívali také skrz oko kamery Lukáše Hausenblase. Pojďte s námi do světa Waltherovy cizokrajné češtiny, barev, člověčiny a podzimu: www.aukcesance.cz/muhlbacher. Osobní stránky umělce: www.artidomus.com.