olej na plátně, 90 × 70 cm / 108 x 89 cm /

signováno vpravo dole: V. Košvanec

na rubu autorské potvrzení o pravosti, vlastnoručně podepsané malířem

Vynikající práce z vrcholného období tvorby Vlastimila Košvance, jednoho z nejvýznamnějších českých malířů meziválečné éry. Obraz „Žně“ představuje slavnostní oslavu práce a venkovského života – téma, které autor zpracoval s mistrovskou kombinací světla, barvy a pohybu.

Kompozici vévodí postava usměvavé dívky v kroji, symbolizující radost, vitalitu a harmonii s přírodou. Scéna plná pohybu, teplých tónů a pastózního rukopisu zachycuje typickou atmosféru letního dne na moravském venkově.

Košvanec zde potvrzuje svou schopnost spojit impresionistickou svěžest s dekorativním kolorismem, čímž vytváří dílo, které působí zároveň realisticky i poeticky.

Na rubu se nachází autorské potvrzení o původu díla, vlastnoručně podepsané malířem – cenný doklad autenticity.

Vlastimil Košvanec se narodil 14. prosince 1887 v Praze. Byl českým malířem, grafikem a ilustrátorem. Po základní škole navštěvoval císařské královské lyceum, kde promoval. Po střední škole se zapsal na Akademii výtvarných umění, kde studoval u profesora Vlaho Bukovace. Později studoval u profesora Vojtecha Hynaise a experimentoval s technikami kresby a malby. Na Akademii získal Košvanec několikrát ocenění jako nejlepší student roku. V roce 1909 se zúčastnil soutěže a získal Hlávkovo stipendium, jedno z nejžádanějších. Umělec se pohyboval mezi mnoha obrazovými styly, včetně realismu, impresionismu, postimpresionismu a symbolismu. Nejúspěšnějším obdobím malířova života byla léta mezi dvěma světovými válkami, zejména od roku 1929, kdy vstoupil do spolku Umělecká beseda. Živil se jako ilustrátor knih a portrétista a byl také autorem satirických kreseb ve známých pražských časopisech.

Meziválečné tvůrčí období umělcova života narušila německá okupace českých zemí, a později byl nucen vyrovnat se s obviněním z kolaborace s protektorátním režimem, za což byl v roce 1947 na osm měsíců uvězněn. V roce 1949, kdy mu zemřeli žena, sestra a dva bratři, vyústily jeho životní problémy v hospitalizaci na psychiatrické léčebně. Později se ujal své švagrové a neteře a snažil se všechny uživit z penze a umělecké činnosti. Zemřel v listopadu 1961 v Praze.