Ladislav Šaloun, původně křtěný Ladislav Jan Křtitel, se narodil 1. srpna 1870 v Praze. Byl významným českým sochařem a malířem, zakladatelem moderního českého sochařství a klíčovou osobností období secese, naturalismu a realismu.

Šaloun pocházel z rodiny soukromého úředníka Floriana Šalouna a jeho manželky Marie. Měl mladšího bratra Fridricha. Jeho matka zemřela v roce 1887, a po jejím úmrtí se otec znovu oženil s Rosalií Jelínkovou.

V období let 1885–1889 studoval v Reynierově kreslířské škole a později se věnoval sochařství studiem u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Stylově byl ovlivněn Josefem Václavem Myslbekem, secesí a Augustem Rodinem.

Šaloun byl všestranným výtvarníkem a pedagogem. Vedle vlastní tvorby, která zahrnovala monumentální a komorní plastiku, se věnoval také průmyslovému designu, knižní grafice a malbě. Přátelil se s dalšími významnými umělci své doby, jako byli Stanislav Sucharda, František Bílek a Quido Kocian.

Externě působil jako pedagog na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Participoval na sochařských soutěžích a získal několik ocenění. Jeho nejznámějším dílem je sousoší Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Další významné práce zahrnují památníky v Hořicích a Libáni.

Šalounovy práce jsou různorodé, ať už jde o styl, téma nebo použité materiály. Jeho díla jsou umístěna v muzejních institucích, a jeho sochařská pozůstalost je uložena v Národním muzeu v Praze. Šaloun byl jmenován národním umělcem v roce 1946 a krátce poté zemřel.