sign. tužkou PD Emil Filla 30

Medailon
Pravost potvrzena PhDr. Reou Michalovou, Ph.D. Předložené dílo „Zátiší s mandolínou a mísou ovoce“ je originální, vrcholně synteticky kubistickou, do slavné řady tzv. bílých zátiší zařaditelnou prací Emila Filly, vůdčí postavy české avantgardy, patřící mezi legendy našeho moderního umění. Jeho osobnost je poznamenána řadou charakteristik a atributů, které vytvářejí protikladný obraz autora: humanisty, pro něhož bylo umělecké dílo prostředkem k dosažení absolutní svobody, ale také autoritativní osobnosti tvrdě prosazující své lidské i umělecké přesvědčení. V této dualitě je zaklet svár kolosální figury, jež měla pro vývoj českého moderního umění dalekosáhlý význam. Emil Filla měl dar tvořit lehce jako málokterý z domácích malířů. Je příznačné, že tuto lehkost dal do služeb výtvarného zákona a řádu, jímž byl kubismus. Emil Filla se narodil 4. dubna 1882 ve Chropyni. V letech 1903-1906 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Františka Thieleho a Vlaha Bukovace, kde se sešel s B. Feiglem, B. Kubištou, V. Benešem a A. Procházkou a spolu s nimi inicioval vznik skupiny „Osma“ (výstavy v letech 1907 a 1908). Jeho obraz „Čtenář Dostojevského“, ovlivněný E. Munchem, byl pochopen jako malířské krédo celé generace. Po neshodách se staršími členy SVU Mánes (jehož byl od roku 1909 členem) se stal určujícím autorem a spoluzakladatelem nového avantgardního sdružení, Skupiny výtvarných umělců. Jeho sečtělost byla úctyhodná, redigoval časopis Volné směry a edici Prameny. V letech 1914–1919 žil v Holandsku, kde se podílel na odbojové činnosti. Seznámil se s van Doesburgem a Mondrianem, s nimiž spolupracoval při vydání prvního čísla jejich časopisu De Stijl. Ve dvacátých a třicátých letech se výrazně angažoval v SVU Mánes. Jeho tvorba rozvíjela principy kubismu, po výstavě Poesie 1932 byl otevřen také surrealistické, libidózní inspiraci. V době okupace do jeho stylu opět pronikl expresivní výraz zdůrazněný tvarovými deformacemi, pracoval na sérii Boje a zápasy, která zrcadlila jeho pocity úzkosti a hrůzy z ohrožení vlasti. Za války byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po návratu domů, když se zotavil, se vrátil ke smyslovému kubistickému expresionismu. Na konci čtyřicátých let a v letech padesátých realizoval velké obrazy na motivy slovanských lidových písní a pod vlivem čínské tušové malby vytvořil cyklus krajinomaleb českého středohoří. Přestože Filla od roku 1910 úzce navázal na vůdčí příklad Pabla Picassa a Georgese Braqua, pro svůj výjimečný talent dokázal kubistické principy na domácí půdě osobitě modifikovat. Prošel pozoruhodným vývojem od analytického a syntetického kubismu přes kubismus lyrický, aby následně kultivoval formy vracející se k expresivní zkratce pojící se s kubizující deformací. Zcela dominantním námětem, na němž si Filla ověřoval a potvrzoval svá výtvarná zkoumání a teorie, bylo zátiší. Plocha obrazu se mu stala jakýmsi jevištěm, na němž sledoval příběhy nejrůznějších předmětů. Budoval universum „krásných věcí“ jako součást nového kubistického řádu, součást sofistikované „architektury“ obrazového prostoru. Předložené dílo „Zátiší s mandolínou a mísou ovoce“ lze označit za jednu z kvalitních finalizací Fillova proslaveného cyklu tzv. bílých zátiší, zátiší bravurně malířsky rozehraných, založených na „chuti“ a kvalitě barvy (s dominujícími odstíny běloby). Tvary nabyly na organičnosti, nakládání s barvou získalo bezprostřednější a smyslovější ráz. Intenzita malířského gesta se stupňovala. Filla se stal jedním z hlavních představitelů lyrického kubismu, který rafinovanou výtvarnou skladbou přesně zapadal do kontextu hedonismu, oslavujícího krásu života v druhé polovině dvacátých a začátkem třicátých let. Posuzované dílo „Zátiší s mandolínou a mísou ovoce“ je krásnou ukázkou kreslířské spontánnosti Fillovy ruky. Tušová, kvašová nebo uhlová čára je suverénní, hutná a velkorysá. Tím, jak se odvíjí, modeluje jednotlivé tvary nositelů hedonistických požitků (sluchových a chuťových) v prostředí domácího stolu, převádí je do plošných plánů a spojuje ve vnitřně provázaný optický celek. Záměrně přiznané grafické detaily, ať už v podobě šrafury či tečkování, se tu snoubí s hladkými kvašovými plochami, rámovanými více či méně výraznou tušovou či uhlovou linií. Toto zátiší, vzniklé na vrcholu malířových tvůrčích a životních sil (za dva roky oslavil své kulaté jubileum soubornou výstavou v SVU Mánes v Praze a účastnil se protosurrealistické výstavy Poesie 1932), je krásným dokladem Fillovy neobyčejné tvůrčí potence, která dovedla vytěžit z černo-bílého kontrastu a neomylně vedené linie maximum výrazové síly. PhDr. Rea Michalová, Ph.D. Historička umění a kurátorka