sign. PD Coubine, 35 × 27,5 cm, olej, plátno, rám, na rubu štítek Vystaveno na výstavě umělecké besedy v Obecním domě města Prahy od 10./XI. do 9./XII. 1934. Čís. Kat. 69.

Pravost potvrzena PhDr. Reou Michalovou, Ph.D.

Provenience: dílo pochází ze sbírky PhDr. Jiřího Hlušičky.

Vystaveno: Souborná výstava Otakara Kubína, Obecní dům Praha, listopad 1934, č. k. 69.

Předložený obraz „Podobizna dámy“ je autentickým, na výsost typickým, delikátně neoklasicistním dílem Otakara Kubína – Coubine, autora, který je spolu s Rudolfem Kremličkou nejvýraznějším představitelem českého moderního klasicismu. Jeho postavení bylo však specifické v tom, že od roku 1912 žil ve Francii a dosáhl světové proslulosti. V rámci hnutí poválečného „návratu k řádu“ se stal doslova konkurentem Pabla Picassa. Není divu, že renomovaný obchodník s obrazy Adolphe Basler s ním ihned uzavřel smlouvu. Ohlas Coubinových výstavních úspěchů na konci desátých a počátku dvacátých let se donesl do Německa, kde tisk konstatoval, že „Picasso se vrátil k Ingresovi a asi padesát malířů seskupených okolo něho se projevilo jako znamenití kreslíři (…) mezi nimi jsme viděli Coubina, hlavně citovostí vynikající kresby“, a samozřejmě také do autorových rodných Čech. Bylo to zejména díky činorodosti Otto Gutfreunda, který s Baslerem vyjednal velkou zápůjčku Coubinových obrazů, že se roku 1923 uskutečnila v SVU Mánes autorova první souborná poválečná výstava. V roce 1932 se Coubine představil v Galerii Vaněk v Brně a o dva roky později se pak konala jeho významná souborná výstava uspořádaná Uměleckou besedou v Obecním domě v Praze, kde předložené dílo bylo také prezentováno.

Přestože Coubine v očích nejširší veřejnosti proslul především jako malíř provensálských krajin, rozhodující úlohu v jeho uměleckém vývoji mělo figurální téma. Zpodobení lidské postavy bylo pro něj – dle jeho vlastních slov – povznášejícím, přímo posvátným úkolem. Jeho výtvarné školení probíhalo výhradně u figuralistů: nejprve sochařská škola v Hořicích, pak přijímací zkouška na Akademii výtvarných umění u J. V. Myslbeka a studium malířství u V. Hynaise a H. Schwaigera. V tématu lidské figury se odehrávala i proměna jeho výtvarného stylu z kuboexpresionismu ke klasicismu: je zajímavé, že hieratičnost a statičnost tohoto námětu byla hybným motorem, který autora podněcoval k hledání formálních složek výrazu odpovídajících jeho duševnímu založení a lidskému temperamentu.

Klasické téma podobizny nebylo u Coubina příliš časté, neboť autor vždy cílil spíše k typičnosti. Jak uvádí Jiří Siblík, portréty jsou „výjimkou z pravidla“ – tedy vzácné. Lidská tvář, stejně jako postava, byla Coubinovi záminkou pro vtělení znaků svého výtvarného stylu do věrně zachycených rysů modelu. K portrétované osobě přistupoval maximálně distingovaně – nepřekračoval pomyslnou sféru soukromí, veškerou smyslovou a citovou zkušenost vyjadřoval jen velmi ušlechtilou malbou.

Posuzované plátno komorního formátu, ztvárňující bustu ženy velmi jemných rysů, s dobově módním krátkým sestřihem a v „štramáckém“ kloboučku, je prodchnuto neokázalou vznešeností. Ženinu tvář tu ovládá vyrová moudrost a hluboký klid. Zvýrazněná červeň ženiných rtů sofistikovaně kontrastuje s modrým odstínem šatů či blůzky, zatímco pozadí je distingovaně drženo v delikátní corotovské šedi. Dáma je svým pohledem odvrácena od malíře a tedy i od diváka, existující sama pro sebe, ztvárněná přesně dle Coubinovy představy jako „světice (…) pozemského mystéria“. M. Sauvage, 1928

PhDr. Rea Michalová, Ph. D.
historička umění a kurátorka

Otakar Kubín se narodil 22. října 1883 v Boskovicích. V letech 1898–1900 studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích, poté pokračoval v letech 1900–1904 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem učitelů jako byli Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Hanuš Schwaiger a František Thiele.

Byl členem umělecké skupiny Osma, a později také členem SVU Mánes. V roce 1913 opustil Česko a odešel do Francie, kde v roce 1925 přijal francouzské občanství. I přes to se v roce 1952 vrátil na Moravu, kde strávil dvanáct let, než se znovu vrátil do Francie. Jeho tvorbu lze charakterizovat jako novoklasicistní, zejména jeho díla "Kytice ve džbánu". Ve Francii byl velmi uznávaným umělcem, pravidelně vystavoval v Salonu nezávislých a od roku 1924 také v salonu Tuilerií v Paříži.

Kubínův významný přínos spočíval v krajinomalbě, zejména zobrazování Provence a rodných Boskovic, ale také ve figurální malbě a zátiších. Zemřel 17. října 1969 v Marseille a je pohřben v městečku Apt ve Francii.