Josef Čapek, narozený 23. března 1887 v Hronově, byl význačným českým malířem, grafikem, knižním ilustrátorem a spisovatelem první poloviny 20. století. Zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Byl starším bratrem Karla Čapka, významného českého spisovatele.

Po absolvování střední školy v roce 1903 se Josef Čapek rozhodl pracovat jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera. Ovšem jeho vášeň pro umění ho přivedla do Prahy, kde začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole. Zde se také setkal se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou.

V roce 1910 se vydal s Karlem do Paříže, kde navštěvoval Colarossiho akademii a kde oba bratři společně začali psát první verzi dramatu "Loupežník". Po návratu do Prahy se zapojili do bouřlivých debat mezi umělci. V důsledku toho opustili spolek Mánes a stali se zakládajícími členy nové Skupiny výtvarných umělců.

Josef Čapek byl zpočátku ovlivněn pocézannovskou francouzskou malbou, ale brzy začal experimentovat s kubismem. Jeho díla se vyznačují silným emotivním nábojem a na přelomu války vytvořil několik cyklů symbolizujících válku. Velmi ho inspirovaly dětské motivy a krajinářství. Jako jevištní výtvarník spolupracoval s mnoha významnými divadly, včetně Národního divadla v Praze, Státního divadla v Brně a Městského divadla na Vinohradech.

Tento talentovaný umělec zanechal trvalý otisk v českém umění, a i přes tragický závěr svého života zůstává jeho odkaz nezapomenutelným.