Eva Kmentová se narodila 6. ledna 1928 v Praze. Jejím otcem byl František Kment, profesor řezbářské speciálky na Ústřední škole bytového průmyslu, a matkou Marie Kmentová, malířka dekorací. V průběhu války absolvovala Eva Kmentová tříleté studium řezbářství na téže škole pod otcovým vedením a následně byla přijata na VŠUP, kde studovala šperkařství u prof. Jana Nušla a později přešla na sochařství k prof. Josefu Wagnerovi. Vysokou školu dokončila v roce 1951 se sochou Sokolice.

V roce 1951 se vdala za svého spolužáka Olbrama Zoubka, s nímž měla dvě děti - dceru Polanu (provdanou Bregantovou) a syna Jasana. V 50. letech sdíleli ateliér na Žižkově, podnikali cesty do zahraničí a pracovali na různých uměleckých projektech, včetně restaurování sgrafit zámku v Litomyšli.

Eva Kmentová se stala členkou tvůrčí skupiny Trasa v roce 1957, ale její sochy byly z výstavy skupiny v Galerii Fronta v roce 1959 odstraněny z ideologických důvodů. Roku 1963 měla samostatnou výstavu v Alšově síni – Galerii mladých. V tomto období se seznámila s Jindřichem Chalupeckým a získala vlastní ateliér na Žižkově, kterému říkala „Doupě“. Zde vznikla klíčová díla, vystavená později ve Špálově galerii a na dalších prestižních místech.

Počátkem 70. let se Eva Kmentová přestěhovala do nového ateliéru ve zrekonstruované barokní stodole na Konvářce. V roce 1976 byla vyznamenána soukromou cenou Jiřího Koláře. Během normalizace se však její možnosti vystavovat staly vzácnými. Postupně, s narůstající nemocí, opustila sochařskou tvorbu a soustředila se na práci s papírem - koláže, kresby, papírové asambláže.

Eva Kmentová zemřela v Praze 8. dubna 1980 ve věku 52 let.