Popis
název díla: Čtenářka
datace: rok 1911
technika: olej na plátně
rozměry malby: 53,5 x 42,5 cm
signováno a datováno: vpravo dole Vlaho Bukovac Praha 1911
stav: malba je ve velmi dobrém původním stavu, originální blondelový rám
Literatura: Vlaho Bukovac, Vera Kružić Uchytil, Zagreb, 2005, obraz uveden v soupisu díla na straně 409, pod č. 874.
Vystaveno v roce 1925 na " Posmrtné výstavě profesora Vlaho Bukovace" pod číslem 178.
Na blind rámu je uvedeno výstavní číslo 178 z výše uvedené výstavy.
Na zadní straně plátna uvedeno číslo br 230 a číslo 98.
Obraz je reprodukovaný na staré pohlednici, kterou si sám Vlaho Bukovac nechal vydat. Originál této pohlednice přiložen k tomuto dílu.
Znalecký posudek: PhDr. Naděžda Blažíčková-Horová
Z posudku: "Předložený obraz čtenářka je nepochybným a krásným dílem malíře jihoslovanského původu Vlaho Bukovace. Malíř narozený v Dubrovníku se školil na doporučení biskupa Strossmayera po roce 1873 na malířské škole v San Francisku a od roku 1877 na Akademii des Beaux Arts v Paříži u prof. A. Cabanela. Na pařížských Salónech upoutával obrazy z prostředí Černé Hory a Hercegoviny, ve kterých navázal na Jaroslava Čermáka. V Záhřebu namaloval oponu pro tamní divadlo a v Bělehradu portrétoval krále Alexandra. V roce 1903 byl povolán do pedagogického sboru na pražskou Akademii výtvarných umění, do Prahy trvale přesídlil.
Bukovac maloval historické výjevy a žánry, ale především se uplatnil jako portrétista a malíř ženských postav, tehdy velmi žádaných. Předložená čtenářka, námět z malířova pražského ateliéru, zachycuje půvabnou mladou dívku, která sedí na zemi na koberci a s velkým zanícením čte knížku. Výjev se vyznačuje působivou barevností a nepochybně patří k Bukovacovým zdařilým a významným dílům. V paletě jeho barev převládala modrá, oranžová a fialovo-červená, přitom si osvojil zvláštní techniku - barvu nanášel v drobných skvrnách a dosahoval tak výrazných a osobitých barevných účinů."
Znalecký posudek: Doc. PhDr. Josef Maliva
Písemné ověření originality: PhDr. Mgr. Michael Zachař
O autorovi
Vlaho Bukovac byl významný chorvatský malíř, jehož životní příběh byl pozoruhodný a plný dobrodružství. Narodil se 4. července 1855 v Cavtatu u Dubrovníku a zemřel 23. dubna 1922 v Praze. Již v jedenácti letech opustil svůj domov a vydal se na cestu, která ho přivedla do mnoha koutů světa.
V roce 1877 se usadil v Paříži, kde se stal žákem významného malíře Alexandra Cabanela. Během svého pobytu v Paříži se setkal s dalšími umělci, jako byli Václav Brožík a Vojtěch Hynais. V této době začal rozvíjet své malířské schopnosti a získával cenné zkušenosti.
Jedním z jeho významných děl byla slavnostní opona pro Národní divadlo v Záhřebu. Jeho umělecká kariéra ho však zavedla i do Vídně a nakonec do Prahy. Zde v roce 1903 začal působit jako profesor na Akademii výtvarných umění. V jeho ateliéru se formovaly další významné osobnosti českého uměleckého světa, jako například Emil Filla, Bohumil Kubišta a Bedřich Feigl.
Vlaho Bukovac byl známý především pro své portréty, které vytvářel s precizností a citlivostí. Vedle portrétů se však nevyhýbal ani krajinářským motivům. Jeho umělecký styl se vyvíjel a měnil se v průběhu času. Původně začínal jako realista, avšak postupně procházel impresionismem až k pointilismu, což byl styl založený na využívání malých barevných bodů.
Jeho umělecký odkaz je významný nejen díky jeho vlastní tvorbě, ale také díky vlivu, který měl na další generace umělců. Jeho schopnost přenášet znalosti a umělecké techniky na své žáky na Akademii výtvarných umění v Praze zanechala trvalý otisk v českém uměleckém prostředí.
Vlaho Bukovac zanechal bohaté dědictví v uměleckém světě a jeho díla jsou důležitým prvkem chorvatského i českého kulturního dědictví.
