Mojžíš vyrážející vodu ze skály, konec 16. století, olej na plátně, rozměry malby 185 x 260 cm, na rubu přípis JA. De. Bäcker z roku 1717, celkové rozměry s rámem 195 x 270 cm, restaurováno. Rozbor barev: AVU Praha Přiložena kompletní restaurátorská zpráva obsahující fotodokumentaci díla v původním stavu. Konzultováno a posouzeno Doc. PhDr. Josefem Malivou. Tento galerijní obraz patří k nejrozměrnějším de Backerovým dílům, které kdy byly na aukčním trnu nabízeny. Jacob de Backer působil jako malíř v Antverpách v letech 1571 až 1585 a ve své tvorbě byl silně ovlivněn italským malířstvím manýristického stylu Giorgia Vasariho. Dle van Mandera byl žákem Antonia van Palerma. Častým námětem jeho obrazů byly scenérie s větším počtem obnažených postav, jako například námět Poslední soud. Backerovi připisované obrazy vznikaly patrně ve větší malířské dílně. Hodnocené monumentální dílo zaujme diváka nejen svou technickou kvalitou, dynamičností a dramatičností, ale i koloristickou bohatostí. Vedle umělcova zájmu o zachycení zčásti obnažených těl je pro dílo příznačné dramatické vypětí některých gest vyjadřujících údiv a nadšení z Mojžíšova zázraku a prudký kontrast mezi přední dějovou rovinou a vzdáleným pozadím rozevřeným v levé části scény, kde figuruje množství až teatrálně gestikulujících postav. Jádrem sledovaného dění je Mojžíšův zázrak, kdy úderem hole vyvolal ze skály pramen vody, která se na obraze kaskádovitě řítí po skalisku. To se odehrává uprostřed obrazu v průsečíku diagonálního rozvrhu kompozice. Nejedná se však o celkově dostřednou kompozici, ale naopak o sekvenci, skupiny postav, které zčásti zůstávají ve stínu. Výrazné a světelně podtržené jsou jednotlivé partie, jako v levém dolním rohu žena s ležícím dítětem, v popředí dole ležící muž nabírající dlaní vodu, vpravo muž opírající se o napájející se zvíře, nebo žena držící dítě a vztahující k vodě ruku s nádobou. Oko diváka je tak zcela v duchu manýristické estetiky vedeno v neklidných „skocích“ od jednoho prosvětleného předmětu ke druhému. Obraz však zůstává soudržným celkem, nabývá jen na dramatičnosti a dynamice.