rok 1976, olej na plátně, signováno a datováno na rubu Slavík Libuška 76, rozměry malby 110 x 75 cm (atypický lichoběžníkový formát díla), velmi dobrý původní stav, autorská adjustace.

Provenience: Významná privátní sbírka českého výtvarného umění z 2. poloviny 20. století.

Znalecký posudek: PhDr. Rea Michalová, Ph. D.
Z posudku: Obraz „Libuška“ je originálním, motivicky a formátově ojedinělým, skvostně koloristicky orchestrovaným dílem Otakara Slavíka, jednoho z nejvýznamnějších koloristů v českém výtvarném umění, autora neobyčejné výrazové uvolněnosti a opravdové tvůrčí radosti, člověka pevných morálních zásad. Otakar Slavík byl jednou z tvůrčích osobností, které v šedesátých letech dvacátého století uváděly české moderní umění znovu do evropského kontextu.
Předložené dílo „Libuška“ je reprezentativní, kvalitní Slavíkovou prací z doby bezprostředně předcházející autorově podpisu Charty 77, který odstartoval umělcovu represi ze strany úřadů a vedl až k jeho emigraci (1980). Toto plátno, unikátní svým osobně laděným motivem a lichoběžníkovým formátem, tak ještě není zatěžkáno existencialismem jeho „Provazochodců“, ale je spíše reflexí radostného bytí transponovaného skvostnou výtvarnou formou tzv. Nové figurace. Hlavní důraz, tak jak je pro Slavíkovu zralou tvorbu typické, je zde položen na výpovědní hodnotu dvou elementů: lidské postavy a užitého koloritu, jež jsou vzájemně jedinečně provázané. Roku 1974 se malíř o fenoménu barvy příznačně vyjádřil slovy: „…Barva bude mít nejhlavnější úlohu - být vším - prostorem, figurou a jejím leskem - barvou samotnou…“
V době, kdy vzniká obraz „Libuška“, začíná období autorova velkého tvůrčího rozmachu. Série rastrových obrazů je uzavřena - racionální obrazový řád se uvolňuje a otevírá se nebývale prudké smyslovosti. Přesně tuto novou smyslovost, podtrženou neobyčejně sugestivní, doslova zářivou barevností, předložené dílo dokonale zachycuje.
Pokrčená ženská figura ve vyzývavé, „sexy“ póze, výtvarně silně abstrahovaná, ale v názvu „dráždivě“ konkretizována jménem, se zde kompozičně promyšleně rozprostírá do plochy obrazu, jako by z něho chtěla vystoupit.
„Libuška“ je Slavíkovým výtvarně zcela sebevědomým dílem, v němž figura vstupuje do obrazu zcela přirozeně, v procesu ustalování tvaru barvou: „Figuru nemaluju. Figura musí vzniknout během procesu malování“, říkal sám autor.

Otakar Slavík se narodil 18. prosince 1931 v Hrochově Týnci. Byl významný český malíř a kreslíř, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších koloristů v českém výtvarném umění.

Životní cesta umělce byla pestrá a plná významných momentů. Po studiích v keramické škole v Bechyni a sochařství v Hořicích se věnoval malbě a kresbě na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a později na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Jeho pedagogem byl Martin Salcman, který ho ovlivnil svou metodou výuky, kde klade důraz na zvážení vztahů mezi výtvarnými prvky. Slavík začínal s figurativním zobrazením, ale kolem poloviny 60. let přešel k abstraktnějšímu přístupu, kdy se v jeho díle objevily konstruktivní tendence. To vedlo k vytvoření obrazů, kde se barevné plochy skládaly do přesných struktur.

Po srpnové okupaci v roce 1968 se Slavík stal jedním z prvních signatářů Charty 77 a za své postoje byl postaven do nezáviděníhodné situace. Následovaly období nucené manuální práce a později emigrace do Rakouska v roce 1980, kde mu byl udělen politický azyl. V emigraci získal rakouské občanství a mohl se plně věnovat malbě a svým uměleckým zájmům.

Otakar Slavík zemřel 3. listopadu 2010 ve Vídni, kde strávil podstatnou část svého pozdějšího života.