Hana Purkrábková, česká sochařka a keramička, se narodila 19. srpna 1936 v Táboře. Studovala na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni v letech 1951 až 1955 a následně v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Jana Kavana v letech 1955 až 1961.

Po absolvování školy v roce 1961 byla zaměstnána v keramické dílně Ústředí uměleckých řemesel ve Štěchovicích. Od roku 1969 se věnovala výhradně volné tvorbě v ateliéru, který vybudovala společně se svým manželem, sochařem a keramikem Karlem Pauzerem, v Brunšově.

Hana Purkrábková se ve svém sochařském umění zaměřovala na téma figury. Její tvorba vycházela z osobitého, citově soustředěného a žensky zvídavého pozorování života lidí a zvířat. S akcentem štiplavé ironie vyzdvihla poezii nestřežených situací, gest, mimiky tváří a postojů. Pro své práce využívala kameninu a modelační principy hrnčířství. Jednotlivé plastiky sestavovala do skupin.

Od roku 1991 byla Hana Purkrábková členkou obnoveného výtvarného oboru Umělecké besedy v Praze a hostila také ve skupině Lipany. Její díla téměř výhradně vznikala v keramické a šamotové hlíně, ponechávala jim barvu materiálu a režný povrch nebo je dotvářela patinou a jemnou polychromií.

V umělecké tvorbě Hany Purkrábkové se nezobrazovaly konkrétní tváře, ale spíše lidské typy. Nezajímaly ji individuální rysy, ale spíše zobecňující podobenství lidské malosti, nedokonalosti a drobných neřestí. Autorka často zachycovala lidi v banálních nebo trapných situacích, někdy s výrazem soucitu a porozuměním (např. skupina sedících paní), jindy s ironií a nadsázkou (jedlíci, lenivci a snivci).

Hana Purkrábková zemřela 14. ledna 2019.