pastel, papír | cca 1930-1931 | 63,5 x 48 cm | rám | vzadu razítko: Z pozůstalosti Aloise Wachsmana č. 821 | přiložen posudek PhDr. Rey Michalové

Alois Wachsmann se narodil 14. května 1898 v Praze a zemřel 16. května 1942 v Jičíně. Byl českým malířem, scénografem a architektem. Studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) v letech 1917-1922 pod vedením profesorů Fanty a Engla. V roce 1920 byl spoluzakladatelem skupiny Devětsil, která byla významným hnutím v českém uměleckém prostředí. Následně pokračoval ve studiu architektury na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára mezi lety 1925 a 1928.

Jeho umělecká tvorba prošla různými fázemi. Na začátku byl ovlivněn francouzským kubismem, ale později se jeho obrazy začaly blížit surrealismu s vlastními poetickými náladami. Během pozdějšího období jeho tvorby se obrátil k téměř realistickým obrazům s náboženskými tématy, zachovávaje charakteristickou poezií.

Kromě malířského umění se věnoval i scénografii a architektuře. Byl jevištním výtvarníkem v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha. Spolupracoval s Josefem Gočárem na návrhu kostela svatého Václava v Praze-Vršovicích.

Alois Wachsmann byl zakládajícím členem skupiny Devětsil a sdílel s vrstevníky umělecké tendence magického realismu, primitivismu a nové věcnosti. Jeho umělecký směr se však vyvíjel a proměňoval od lyrického kubismu až po jeho osobitý pohled na surrealismus a realismus. Jím prosazovaný spontánní výraz a dadaistický humor tvořil kontrast k tehdejším dogmatickým teoriím a manifestům.