Vladimír Novák se narodil 30. dubna 1947 v Lounech v rodině úředníka. Roku 1949 se přestěhovali do Nymburka a následně v roce 1951 do Prahy. Svůj volný čas trávil v Blšanech u Loun, kde se začal věnovat kreslení a malování krajin Českého středohoří. Mezi lety 1963 a 1967 absolvoval Střední odbornou školu výtvarnou na Hollarově náměstí v Praze. Poté pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval monumentální malbu u Arnošta Paderlíka. Současně navštěvoval školu grafiky na AVU, vedenou Jiřím Johnem a později Vojtěchem Tittelbachem do roku 1970.

Již v roce 1969 se jako člen souboru Camerata Nova zúčastnil cestování po Itálii. První veřejnou výstavu uspořádal v roce 1972 v divadle E.F. Buriana společně s V. Bláhou a M. Rittsteinem. Na Akademii dokončil svá studia roku 1973 sérií obrazů inspirovaných knihou Isaaka Babela, "Rudá jízda". V té době byli jeho spolužáky umělci jako Michael Rittstein, Petr Pavlík, Tomáš Švéda, Jiří Beránek a Václav Bláha.

Absolventi Akademie, kteří odmítli přizpůsobit se tehdejšímu režimu, měli omezené možnosti vystavovat až do roku 1989. Vladimír Novák se věnoval ilustrování literatury pro mládež a získal ocenění za ilustrace ke knize "Moře, objevy, staletí" (1981). Roku 1978 se účastnil neoficiální výstavy "Konfrontace" v Mikrobiologickém ústavu ČSAV, kterou režim následně zakázal. Jeho první oficiální samostatnou výstavu uspořádala až roku 1987 Hana Rousová v Galerii hlavního města Prahy.

V osmdesátých letech se angažoval v tvorbě neoficiálního sborníku "Šedá cihla" a spolupracoval na projektu "Krabičky" Josky Skalníka a Jazzové sekce. Po roce 1989 byl členem Nové skupiny, sdružující významné umělce 60. a 70. let. Žil střídavě v Praze a v Miláně, kde se roku 2003 oženil s italskou slavistkou Serenou Vitale. Cestování do zahraničí bylo možné až po roce 1989.

Novákův malířský styl je charakterizován naléhavým vyjádřením existenciálních témat a výrazovými vlastnostmi barev. Patří k umělecké generaci 70. let, která prošla studiem v liberálním prostředí konce šedesátých let, ale zakončila ho v době normalizace. V jeho díle se objevuje figura jako mravní zrcadlo společnosti a zdůrazňuje se etické hodnocení.

V druhé polovině 80. let došlo ke změně na výtvarné scéně s nástupem nové generace umělců. Novák reagoval na vznik skupiny Tvrdohlaví a spoluzakládal Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Po pádu komunistického režimu se zúčastnil dalších neoficiálních výstav a byl zastoupen na výstavě v Německu v roce 1989.

Jeho dílo zahrnuje různá období a témata. V 90. letech došlo k otevření prostoru a změně jeho barev a témata. Postupně se věnoval soukromějším tématům a odrazem osobních zkušeností. Po roce 2000 se jeho malířský projev uvolnil a gestickým způsobem vyjadřoval lidskou situaci. Černé obrazy z této doby představují symbolické vyjádření současné nejistoty lid