Michal Singer, narozený v roce 1959 v Praze, je významným samostatným umělcem, který si své respektované postavení vypracoval díky soustředěné práci a obrovské energii. Nepodstoupil studium na Akademii výtvarných umění; místo toho se věnoval filozofii a politické ekonomii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, přičemž považuje zkušenost z života za důležitější než akademické vzdělání. Podle něj nelze malbu procvičovat, protože hrozí, že člověk pod tíhou technické rutiny ztratí kontakt se svou vlastní duší.

Od roku 1993 působí Singer jako nezávislý umělec. Tvrdě pracoval a postupně vyvinul svůj unikátní styl, vytvářející stovky maleb, kreseb, grafik a koláží. Jeho práce je převážně zaměřena na malbu, která se neustále vyvíjí a zahrnuje širokou škálu témat a stylů.

V devadesátých letech 20. století Singer vyvinul specifickou variantu fauvismu. S využitím výrazných barev a ostrých kontur zobrazil sérii motivů z městské periferie, zátiší, ženských aktů a autoportrétů, které často nesou provokativní, kritický nebo sebeironický pohled a často mají i symbolický aspekt.

Po roce 2000 se Singerova malba stala stále uvolněnější, ustoupily pevné obrysové kontury a objevila se spontánní, pastózní expresivita. Vytvořil řadu maleb, které jsou energeticky spontánní a přitom zachovávají syrovou autenticitu.

Singer občas střídá drsný expresionismus, křehké akvarely, pointilistické kvaše nebo asociativní kresby japonským fixem. Využitím metody „šamanského pointilismu“ v roce 2006 vytvořil dva monumentální obrazy, „Odysseus a Sirény“ a „Odysseus na Kykladách“, které kombinují antický mýtus, jeho vlastní příběh a oblíbené téma předsokratovské filozofie.

Kolem roku 2010 začal Singer uplatňovat syntézu razantní plošné malby s křehkou gestickou kresbou, prozkoumávající extrémní místa lidské psychiky. Tyto obrazy jsou živelné, básnické a temné zároveň, představují bytosti, fantomy, démony, bohy a kosmická tělesa, propojují vesmír s fragmenty každodenní reality a obtížně uchopitelnými pocity a jevy.

Singerovy literární texty vycházejí z tohoto stejného ideového zázemí. Napsal mnoho esejí, básnickou sbírku „Shell“, sérii textů „Kyselá neděle“ a nekonečnou divadelní hru „Dva lidé žijící ve Světelném městě“.