Karel Vik se narodil 4. listopadu 1883 v Hořicích. Byl významný český grafik, ilustrátor a malíř. V mládí se věnoval studiu krajinomalby na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1902–1908 pod vedením Rudolfa von Ottenfelda. Po úspěchu na grafické výstavě v Lipsku se rozhodl věnovat tvorbě grafik, zejména formou dřevorytů, které se staly klíčovým prvkem jeho umělecké tvorby.

V Praze byl jedním ze zakládajících členů SČUG Hollar, významné společnosti v oblasti grafiky. Později se přestěhoval do Turnova, kde spoluzakládal uměleckou skupinu Turnovské dílo, zejména ve spolupráci s Karlem Kinským.

Karel Vik se proslavil sérií dřevorytů nazvanou "Na horách," poprvé publikovanou v roce 1917. V roce 1921 následovala další významná série s názvem "Český ráj." Mezi jeho další monografie patří díla jako "Zimní pohádka" (1922), "Praha" (s textem Františka Táborského) a "Slovensko."

Angažoval se také v akademickém prostředí, kde byl od roku 1941 členem České akademie věd a umění. Byl oceněn Cenou Josefa Mánesa v roce 1948 a od roku 1953 nesl titul zasloužilý umělec. Jeho umělecké dílo zanechalo trvalý otisk v českém výtvarném prostředí a jeho práce jsou ceněny pro originalitu a technickou brilantnost.

Karel Vik zemřel 8. října 1964 v Turnově, zanechávaje umělecké dědictví, které je dodnes považováno za významnou součást českého výtvarného dědictví.