Alžběta Skálová, narozená v roce 1982, se ve své volné tvorbě řídí intuicí, snem a silnými vizuálními vjemy, které čerpá zejména z krajiny, přírody a lidského světa, včetně rituálů a masek. V jejích obrazech se krajina často zaplňuje přízračnými motivy domů, bílými poli trávy a toulajícími se kravami, zaznamenávanými ve světle i tmě, což často poslouží jako impuls pro barevné kompozice a směřuje k abstrakci. Přírodní prostředí je pro ni otevřenější k imaginativním postavám, lesním skřítkům a fantazijním detailům, které se zde objevují. Její tvorba je volná a otevřená vnějším i vnitřním impulsům, které pak slouží jako motivace pro další transformace tvůrčího procesu.