Vincenc Makovský, narozen 3. června 1900 v Novém Městě na Moravě, byl významný český akademický sochař, malíř a designér, považovaný za jednoho z předních představitelů meziválečné avantgardy. Narodil se v rodině řezníka Vincence Makovského a Jindřišky Zvolánkové. Vynikal nejen v umělecké sféře, ale také se aktivně účastnil protinacistického odboje.

Makovský začal projevovat zájem o malířství během studií na reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě. Po maturitě v roce 1918 byl nucen nastoupit do rakousko-uherské armády, ale po skončení první světové války a vzniku Československé republiky byl roku 1919 demobilizován. Následně vstoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval až do roku 1926. Během studií pracoval v ateliérech významných umělců, jako byli Jakub Obrovský, Karel Krattner, Bohumil Kafka a Jan Štursa.

Po dokončení studií obdržel stipendium francouzské vlády a v letech 1926–1930 studoval u Antoina Bourdella v Paříži. Po návratu do Československa usadil se v Brně, ale v letech 1931–1939 pobýval v Praze. Za druhé světové války žil ve Zlíně, kde se angažoval v odboji a podílel se na zakládání Školy umění. Po válce se vrátil do Brna, kde se stal docentem modelování na Fakultě architektury Vysoké školy technické.

Vincenc Makovský se stal profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1952. Jeho dílo prošlo různými uměleckými obdobími, zahrnující civilismus, kubismus a abstrakci. Od poloviny třicátých let však ve své tvorbě upřednostňoval realismus.

Makovský zemřel 28. prosince 1966 v Brně a byl pochován v Novém Městě na Moravě. Jeho odkaz žije dál nejen skrze jeho uměleckou práci, ale i skrze instituce a prostory pojmenované na jeho počest, jako je Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě a náměstí v Brně-Žabovřeskách.