73 Olej na plátně, rozměr 47 x 60 cm, signováno vpravo dole. 

ODHADNÍ CENA: 1.500.000 Kč - 2.500.000 Kč

Suverénní a odvážná malba v autorově nezaměnitelném malířském mistrovství a s na první pohled zcela příznačným přednesem s jeho veškeré výtvarné finesy pocházející z vrcholného období. Tato mistrovská práce vznikla kolem roku 1930, kdy Vaszary znovu navštívil Paříž. Inspirován díly Matisse, Deraina a Dufyho, je i tento obraz ukázkou skvělé techniky s naprosto ojedinělou a velmi odvážnou barevností, především tóny zelené a modré, zachycující letní náladu. Vaszary na obraze využívá světlých a jasných barev, které dokonale vystihují atmosféru letního dne. Výjimečná díla z tohoto sběratelsky atraktivního období vyzařují optimismem a výborně vystihují prázdninovou přímořskou atmosféru. Písemná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

János Vaszary byl jedním z nejvýznamnějších maďarských umělců 20. století a jeho díla jsou důležitou součástí maďarského kulturního dědictví. Mít dílo od něj by znamenalo mít kousek maďarské historie ve své sbírce. Vaszaryho práce jsou pozoruhodné pro svou barvitost a dynamický styl.

János Miklós Vaszary byl maďarský malíř a grafik.

Narodil se v Kaposváru do významné katolické rodiny. Jeho strýcem byl Kolos Ferenc Vaszary, ostřihomský arcibiskup. Umělecká studia začal na Maďarské univerzitě výtvarných umění pod vedením Jánose Greguše. V roce 1887 odešel do Mnichova, kde studoval u Gabriela von Hackla a Ludwiga von Löfftze. Po zhlédnutí výstavy obrazů Julese Bastiena-Lepage v roce 1899 se přestěhoval do Paříže a zapsal se na Julianskou akademii. I když později navázal spojení se Simonem Hollósym a uměleckou kolonií v Nagybányi a rozvíjel zájem o maďarské lidové umění, francouzská kultura zůstala vždy jeho hlavním vlivem.

V roce 1905 si císař František Josef zakoupil jeden z jeho obrazů s názvem "Podílník". Téhož roku se Vaszary oženil. Během první světové války sloužil jako korespondent na srbské frontě, což ovlivnilo jeho obraznost, ale po návratu do Paříže se vrátil k impresionistickým tendencím.

Od roku 1920 do svého odchodu do důchodu v roce 1932 působil jako profesor na Vysoké škole výtvarných umění. V roce 1924 byl jedním ze zakladatelů "Képzőművészek Új Társasága" (Nová společnost umělců). V roce 1926 byl pověřen malbou nástěnných maleb v Biologickém ústavu v Tihany.

Po odchodu do důchodu plánoval usadit se na venkově v Tátě, kde vlastnil vilu, ale jeho plány zmařila náhlá smrt v Budapešti. Je pohřben v Tátě, kde je po něm pojmenována ulice a základní škola.