O DÍLE

Předložený reliéf vznikl v roce 1970, kdy se autor nacházel ve svém raném a formativním tvůrčím období během studií na pražské Akademii. Práce spadá do charakteristické linie Sozanského existenciální a hluboce expresivní plastiky, pro kterou je typická syrová deformace lidského těla, motivy lidského utrpení, tíhy a traumatizované anatomie čelící tlaku vnějšího prostoru. Význam tohoto předního představitele české angažované plastiky a akčního umění dokládá fakt, že jeho zásadní materiálové projekty a monumentální realizace jsou zastoupeny v nejvýznamnějších veřejných sbírkách včetně Národní galerie Praha (zdroj: Národní galerie Praha).

PŘÍBĚH

Sochař a malíř Jiří Sozanský absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora profesora Františka Jiroudka, avšak jeho projev formovalo především niterné ohledávání mezních životních situací a historické paměti. Klíčovým impulsem pro celou jeho dráhu se stala tragická okupace Československa a následná normalizace. Tento mimořádně silný raný motiv s názvem Ukřižování transformuje klasický křesťanský ikonografický námět do podoby univerzálního, drásavého existenciálního gesta, kde se hmota lidského torza doslova zalamuje a splývá s hluboce destruovanou strukturou podkladu, což bezprostředně zrcadlí autorovo dobové vědomí nesvobody a společenského zmaru počátku sedmdesátých let (zdroj: Národní galerie Praha).

STAV

Dílo se nachází ve svém původním stavu. Masivní kovový reliéf vykazuje plnou materiálovou celistvost bez stop mechanického poškození, prasklin či trhlin v odlitku. V hlubokých zářezech a strukturovaných partiích haptického povrchu se vyskytuje mírné běžné usazení depozitních nečistot a prachu.

Jiří Sozanský, český výtvarný umělec narozený v roce 1955, ukončil svá studia na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1973. Tyto období bylo komplikované, zejména vzhledem k nesvobodné atmosféře normalizace, která bránila otevřenému dialogu a kontaktu se světem. Sozanský, ač maloval a kreslil, našel své osobité vyjádření v environmentálních akcích.

Jeho tvorba je charakterizována angažovaností proti společenskému násilí a ideologickému diktátu, který narušuje lidská práva a důstojnost. Umělcovy práce často zachycují lidská traumata vyvolaná dramatickou osudovostí či násilím autoritativní moci. Grafický cyklus Job, vytvořený v letech 1970–71, představuje Sozanského jako tvůrce, jehož hlavním tématem se stala figura.

V druhé polovině sedmdesátých let objevil Sozanský nový způsob vyjádření: environmentální akce. První taková akce se uskutečnila v Terezíně, kde umělec reagoval na prostředí bývalé Malé pevnosti (1976). Sozanský vytvářel expresivní plastiky, umístěné do vězeňských cel a dvorů, což se stalo symbolickým vyjádřením drastických momentů v dějinách lidstva.

Od té doby se Sozanský věnoval prolínání různých uměleckých prostředků. Jeho Modely mezních situací (1979) představovaly konstrukce z kovu a sádry, vyjadřující polozbořený prostor s drobnými lidskými figurkami. Terezínská zkušenost inspirovala jeho malbu, kresbu a enviroment, které se staly trvalou součástí jeho tvorby.

Sozanský se vrátil do Terezína ještě jednou v roce 1980 s dalšími umělci, aby vyjádřili svůj postoj k umění jako prostředku sdělení. Následně se věnoval dalším projektům na profesionální úrovni, a po sametové revoluci vytvořil projekty s mezinárodní účastí. Jeho dílo bylo ovlivněno událostmi v Jugoslávii, a vytvořil akce zaměřené proti lhostejnosti vůči tragédii Bosny a Hercegoviny. Jeho malířský cyklus Ground Zero byl odezvou na události z 11. září.

Celé Sozanského dílo reflektuje naléhavou uměleckou reflexi života člověka v osudových situacích, a představuje varování globální civilizace.