O DÍLE

Předložený olej na kartonu vznikl v roce 1950, kdy bylo autorovi dvacet čtyři let. Práce bezprostředně spadá do linie Fukovy rané poválečné tvorby, pro kterou je příznačná silná inspirace melancholickou lyrikou a osobité, expresivní zjednodušování přírodních forem (zdroj: Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích). Význam umělcova mimořádného kresebného a malířského odkazu dokládá fakt, že jeho zásadní rané práce jsou dnes klíčovým způsobem zastoupeny v nejvýznamnějších domácích veřejných sbírkách včetně Moravské galerie v Brně (zdroj: Moravská galerie v Brně).

PŘÍBĚH

Vladimír Fuka, kmenový ilustrátor nakladatelství Albatros, prošel na přelomu čtyřicátých a padesátých let formativním obdobím pod vlivem Skupiny 42 (zdroj: Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích). Během svých studijních cest na Slovensko zachycoval syrovou atmosféru tamní podhorské krajiny, přičemž se záměrně vyhýbal tradičnímu folklórnímu romantismu ve prospěch strohého civilistního vyjádření. Tento komorní motiv s názvem Krajina u Popradu mistrovsky zachycuje těžkou siluetu tatranského masivu nad prázdnou plání, do níž autor vložil drobný geometrický prvek stavení jako symbol lidské přítomnosti v zádumčivé přírodě (zdroj: Moravská galerie v Brně).

STAV

Barevná vrstva i samotná malba jsou zcela celistvé a stabilní v celé ploše obrazového pole. Dílo je adjustováno v široké světlé paspartě. Profilovaný rám ze světlého dřeva vykazuje známky poškození s patrnými oděrkami a mechanickými vrypy na hranách.

Vladimír Fuka se narodil 5. února 1926 v Písku. Narodil se v Písku, ale již od roku 1929 žil s rodiči v Praze. Během druhé světové války navštěvoval Státní grafickou školu v letech 1941-1945. V té době se také seznámil se svou budoucí ženou Evou Podešvovou. Po válce pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u profesorů Otakara Nejedlého a Vlastimila Rady.

Po absolutoriu se Fuka začal věnovat převážně knižní grafice a ilustracím. Stal se významným členem literární a výtvarné společnosti kolem Jiřího Koláře a bývalé Skupiny 42, kde se setkával s umělci a literáty, jako byli Kamil Lhoták nebo Karel Souček. Později se tato skupina scházela v kavárně Slavia, kde se setkávali i s dalšími osobnostmi, jako byl Zdeněk Urbánek, Emanuel Frynta, Josef Schwarz, Jan Hanč a Jan Rychlík. Tato skupina vydávala samizdatový "literárně-absurdně-folklorní magazín" nazvaný Magáč.

Vladimír Fuka se také účastnil příprav Světové výstavy Expo 58 v Bruselu v roce 1958 a byl oceněn cenou nakladatelství Československý spisovatel za svou výtvarnou spolupráci.

V 60. letech podnikl několik cest do zahraničí, ale roku 1967 emigroval do USA spolu se svou ženou a dcerou. V USA žil a pracoval až do své smrti. Vladimír Fuka zemřel 29. března 1977 v Rhinebecku, New York, na následky cukrovky.