O DÍLE

Předložený velkoformátový obraz vznikl v roce 1988, kdy se autor ve svém pozdním období plně soustředil na strukturální abstrakci. Malba spadá do linie Havlíkovy ceněné materiálové tvorby, pro kterou je příznačné radikální opuštění zobrazivé formy, dramatické vrstvení hmoty vytvářející vrásčitý reliéf a monochromní zaměření na intenzivní barevné tóny. Význam autorova přínosu poválečné české abstrakci a informelu podtrhuje fakt, že jeho zásadní díla jsou doložena ve fondu předních domácích institucí včetně Národní galerie Praha (zdroj: Galerie KODL).

PŘÍBĚH

Malíř a významný restaurátor Jan Havlík studoval po druhé světové válce na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesorů Jana Baucha a Emila Filly (zdroj: Galerie KODL). Jako praktikující katolík však v dobovém komunistickém režimu čelil trvalému tlaku a absolutní nemožnosti profesního postupu, což jej v roce 1975 vedlo k dobrovolnému opuštění akademické půdy a odchodu na jihočeský venkov. Tento monumentálně rozvržený motiv s příznačným názvem Červený obraz, vytvořený na sklonku autorova života, je mistrným odrazem absolutní svobody svobodného tvůrce, který skrze drásavou haptickou texturu a sytou červeň transformoval niterné existenciální napětí do čistého duchovního gesta.

STAV

Kombinovaná technika na plátně se nachází v původním stavu. Silně vrstvená materiálová struktura i samotná barevná vrstva vykazují vlastnosti plně odpovídající stáří použitého podkladu a jsou stabilní.

Jan Havlík se narodil v roce 1915. Po druhé světové válce studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) v Praze u profesorů J. Nováka, J. Baucha a E. Filly. Dále absolvoval studium na Ecole des Arts et métier v Paříži a u profesora Narbona. Jeho tvorba postupně abstrahovala.

Působil jako asistent na VŠUP v Praze a později vedl školu figurální kresby. Kvůli svému katolickému vyznání neměl naději na kariérní postup, a proto v roce 1975 opustil školu na vlastní žádost. Od té doby se stal svobodným výtvarníkem a usadil se na venkově. Plně se věnoval volné tvorbě ve svých ateliérech v Praze a na jihu Čech, kde k malbě přidal i mozaiky a fresky.

Jan Havlík vystavoval svá díla v Praze (1970), Jindřichově Hradci (1992), Českých Budějovicích (1995) a kolektivně v Mánesu na Výstavě mladých (1953) a na Pražském Salonu II (1969) a dalších místech. V oblasti restaurátorské činnosti se věnoval obnově figurálních fresek v pražské Gröbeho vile, dřevěných stropů a nástěnných maleb v Martinickém paláci, slunečních hodin na Nové radnici v Brně nebo kolorovaným sgrafitům u tvrze v Hlinsku.

Jan Havlík je zastoupen svými díly v Národní galerii v Praze, Městském muzeu Blatná, Obrazárna města Jindřichova Hradce, AJG v Hluboké nad Vltavou a také v zahraničních sbírkách v USA a Japonsku. V Žirovnici najdeme Galerii Jana Havlíka. Jan Havlík zemřel v roce 1995.