Panoramatická krajinomalba Českého středohoří s dominantním kuželem hory Milešovky, rozoranými poli a skupinou stromů v popředí, adjustovaná ve zlaceném profilovaném rámu.

O DÍLE

Tento olej na lepence vznikl v roce 1940, kdy bylo autorovi čtyřicet pět let. Práce bezprostředně spadá do linie Kerhartovy vrcholné válečné krajinářské tvorby, pro kterou je typická pevná kompoziční stavba, kresebné zjednodušení forem a prosvětlená barevná paleta s osobitým lyrickým nábojem (zdroj: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců). Význam tohoto významného člena Spolku výtvarných umělců Mánes dokládá fakt, že jeho reprezentativní panoramatické krajiny a veduty tvoří pevnou součást předních veřejných fondů včetně Národní galerie Praha (zdroj: Národní galerie Praha).

PŘÍBĚH

Malíř Oldřich Kerhart, rodák z Poděbrad, prošel akademickým školením v ateliéru profesora Maxmiliána Pirnera, avšak jeho vlastní styl zásadně formovaly studijní cesty do Itálie a Francie (zdroj: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců). Po svém návratu se plně soustředil na zachycení české krajiny, přičemž s oblibou vyhledával geometricky jasné horizonty Českého středohoří a Polabí. Tento podlouhlý panoramatický motiv s názvem Milešovka mistrovsky zrcadlí autorovu schopnost proměnit typický kužel nejvyšší hory pohoří v dominantní kompoziční prvek, kde se rytmus zoraných polí potkává s měkkou barevností podzimní přírody a dává výjevu pocit trvalého řádu a klidu (zdroj: Národní galerie Praha).

STAV

Malba se nachází v dobrém stavu. Barevná vrstva vykazuje plnou celistvost bez stop mechanického poškození, nese přirozenou patinu odpovídající stáří použitého materiálu a krycí lak vykazuje mírné plošné zažloutnutí. Podložka z lepenky je rovná a stabilní. Zlacený profilovaný obvodový rám vykazuje známky běžného užívání a je na některých místech mírně povrchově poškozen s drobnými oděrkami.

Oldřich Kerhart byl český akademický malíř narozený 25. ledna 1895 v Poděbradech. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze a několika studijních cestách, zejména po Evropě, se v roce 1923 vrátil do Poděbrad. Během svého života maloval především krajinu, přičemž se zaměřoval na krajinu Polabí a rodné Poděbrady. Mezi jeho významné motivy patřila i Praha, které se věnoval zejména během období okupace.

Kerhart byl členem Umělecké besedy od roku 1919, kde působil i jako předseda od roku 1940. V průběhu své kariéry napsal řadu článků o umění a napsal divadelní hru o Josefu Mánesovi, která byla kvůli svému vlasteneckému obsahu zakázána za nacistické okupace.

Během druhé světové války zastával funkci předsedy Umělecké besedy, což bylo obtížné období pro celou Kerhartovu rodinu. Jeho bratr Jaromír Kerhart byl kvůli zapojení do odboje umučen v koncentračním táboře Auschwitz.

Oldřich Kerhart zemřel v listopadu 1947 ve věku 52 let. Pohřben byl v rodinné urnové hrobce v Poděbradech. Jeho dílo zahrnuje obrazy s expresionistickým pojetím krajiny, novoklasicistní práce, a také tvorbu inspirovanou jeho cestami po Evropě, včetně Itálie a Francie.