O DÍLE

Tento olej a tempera na papíře vznikl v roce 1972, kdy bylo autorovi šedesát tři let. Práce bezprostředně spadá do linie Valterovy ceněné poválečné imaginativní a strukturální tvorby, pro kterou je příznačná specifická redukce tvarů, hutný kolorit s dominantními tóny červeně a zkoumání tradičních venkovských prvků v moderním výtvarném jazyce. Význam tohoto významného jihočeského krajináře a člena předválečné avantgardní skupiny Linie dokládá fakt, že jeho reprezentativní díla tvoří pevnou součást předních veřejných sbírek (zdroj: Národní galerie Praha).

PŘÍBĚH

Malíř, grafik a pedagog Karel Valter prožil podstatnou část svého tvůrčího života v jihočeském Táboře, jehož okolní příroda a venkovská realita se staly celoživotním inspiračním zdrojem jeho osobitého stylu (zdroj: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců). Autor ve své tvorbě mistrně sloučil surrealistické podněty s hlubokým citem pro samotnou texturu a barvu materiálu. Tento vyzrálý motiv s názvem Zátiší s holubem a řepou představuje neobvyklou transformaci klasického loveckého zátiší, kde kontrast mezi dramatickou siluetou visícího ptáka a zářivou zelení listů řepy na sytě červeném poli zrcadlí autorovu schopnost proměnit všední předměty v silný, emočně nabitý malířský znak (zdroj: Národní galerie Praha).

STAV

Barevná vrstva i samotná kombinovaná malba jsou zcela celistvé v celé ploše, fixace pigmentů je stabilní a podložka z papíru nevykazuje žádné plošné deformace. Úzký, moderně koncipovaný zlacený obvodový rám nese známky běžného užívání a je na povrchu mírně poškozen s drobnými oděrkami.

Karel Valter byl český malíř, grafik a pedagog. Narodil se v Českých Budějovicích a studoval kreslení a matematiku na Učitelském ústavu v Budějovicích a později na Vysoké škole pedagogické v Praze. V roce 1931 se přidal k avantgardní umělecké skupině Linie a stal se jejím členem, přispíval jako malíř, grafik, kolážista a fotograf.

Během druhé světové války byl členem odbojové skupiny Březen a po zatčení nacisty byl uvězněn v koncentračních táborech, včetně Terezína a Buchenwaldu. Po válce se vrátil do Tábora, kde pokračoval ve své pedagogické dráze. Byl šikanován komunistickým režimem po únoru 1948 a měl názorové střety s politickými a uměleckými autoritami.

Vyučoval na různých táborských školách a pracoval i v Lidové škole umění. Navzdory obtížím a šikaně pokračoval ve své tvorbě. Byl oceněn titulem Zasloužilý umělec a v roce 1998 se stal Čestným občanem Tábora. 

Zemřel v roce 2006 ve věku 97 let.