Věra Lišková, narozena 20. září 1924 v Praze, byla významnou českou sklářskou výtvarnicí.

Věra Lišková se narodila na Vinohradech v Praze do rodiny restaurátora. Studovala na Státní grafické škole v Praze v letech 1939–1941 a následně na Uměleckoprůmyslové škole (později Vysoká škola uměleckoprůmyslová) v letech 1942–1949, kde se věnovala sklu a glyptice pod vedením významných profesorů, jako byli Jaroslav Holeček, Karel Štípl a Josef Kaplický.

Během svých studií se zúčastnila stipendia uděleného firmou Lobmeyer v Kamenickém Šenově. Zde vytvořila nápojový soubor zdobený rytím, který získal cenu Ministerstva průmyslu a nyní je součástí sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Její sklo bylo také vystaveno v Museum of Modern Art v New Yorku, kde si jej zakoupil tehdejší ředitel muzea.

Po ukončení studií pracovala jako výtvarnice ve svobodném povolání. Spolupracovala s firmou Moser na návrzích nápojových souborů a broušených skleněných nádob. Postupem času začala experimentovat s technickým sklem, zejména s borosilikátovým sklem Simax, a vytvářela abstraktní skleněné plastiky.

Její tvorba zahrnovala plastiky inspirované přírodou, hudbou a tancem, a také komorní plastiky zobrazující zvířata. Některé z jejích nejznámějších děl zahrnují plastiku s názvem "Exploze," kterou vytvořila jako reakci na sovětskou invazi v roce 1968, a abstraktní plastiku "Óda na radost ve skle," která je inspirovaná notovým zápisem hudby.

Věra Lišková byla členkou Tvůrčí skupiny užitého umění Bilance a obdržela několik ocenění za svou práci, včetně Bayerischer Staatspreis v Mnichově v roce 1973 a zvláštní ceny Coburger Glaspreis v roce 1977 v Coburgu.

Zemřela 7. června 1985 v Praze.