Ignác Viktorin Raab byl významný český malíř barokní doby. Narodil se v Nechanicích u Nového Bydžova v roce 1715 jako dvanácté dítě řadové poddanské rodiny. Již v dětství projevoval velký talent k malování. Otec ho poslal do Jičína, aby se učil malířskému umění u Jana Jiřího Majora. Během svého života se stal jedním z největších malířů barokní doby.

Raab vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova v roce 1744 s touhou stát se řeholním bratrem. Jako malířský umělec vytvářel kompozice obrazů, dohlížel na jejich provedení a aktivně se podílel na výzdobě kostelů a jezuitských kolejí. Jeho malířská dílna byla zejména aktivní v pražském Klementinu, kde vznikaly významné obrazové cykly ze života světců.

Roku 1773 došlo k zrušení Tovaryšstva Ježíšova, a Raab se stal exjezuitou. Přesto pokračoval v umělecké činnosti, zejména ve spolupráci s velehradskými cisterciáky, kde vytvořil několik děl. V pozdějším období jeho tvorby se objevují prvky klasicismu a jeho intenzita a bravurnost z mladších let začíná ustupovat.

Ignác Viktorin Raab zemřel v roce 1787 na Velehradě, kde strávil zbytek svého života v umělecké práci. Jeho dílo zahrnuje širokou škálu námětů, včetně obrazů ze života světců, náboženských kompozic a freskové malby. Je považován za nejplodnějšího českého malíře barokní doby.