Bohuslav Schnirch, narozený 10. srpna 1845 na Malé Straně v Praze, byl významným sochařem generace Národního divadla a významným českým vlastencem. Pocházel z významné rodiny pražských stavitelů, jeho otec Josef Emanuel Schnirch byl známým stavitelem a inženýrem.

Schnirch studoval pozemní stavitelství a architekturu na Polytechnice v Praze, kde byl žákem architekta Josefa Zítka. Později pokračoval ve studiu ve Vídni a Mnichově a pobyt v Itálii, zejména v Římě v letech 1871–1873, měl významný vliv na jeho tvorbu, ovlivněnou klasicismem a renesancí.

Jeho sochařský styl kombinoval prvky klasicismu, novorenesance a dospěl k realismu. Byl autorem mnoha významných děl, zahrnujících výzdobu Národního divadla, Rudolfina, Národního muzea, Zemské banky a Pražské městské pojišťovny. Mezi jeho významná díla patří památníky postav jako Jan Žižka, Jan Palacký, Karel IV. a Jiří z Poděbrad (1891).

Schnirch byl též prvním předsedou České asociace šachové, kde v 80. letech 19. století navrhl originální tvar šachových figurek, známých pod názvem české klubovky.

Zemřel v roce 1901 v Praze a je pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech. Jeho dílo zůstává jako významný příspěvek k českému sochařství a paměti národa.