Martin Zet se narodil 11. září 1959 v Praze do rodiny s uměleckými kořeny. Jeho matka byla tanečnicí specializující se na tradiční lidové tance, zatímco jeho otec byl sochař Miloš Zet. Umělecké prostředí domova pravděpodobně ovlivnilo Martinův vlastní umělecký rozvoj.

V období od 1979 do 1985 studoval Martin Zet sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, kde ho formovali významní umělci, jako byli Jiří Bradáček a Jan Hána. Po ukončení studií se Zet začal věnovat rozmanitým formám uměleckého vyjádření, včetně performance, sochařství, kresby, fotografie, videa, happeningu a tvorby autorských knih.

Po ukončení studií a získání uměleckého vzdělání se Zet usadil v Libušíně, kde v roce 1998 založil Centrum pro současné umění Libušín. Toto centrum sloužilo jako platforma pro různé tvůrčí a vydavatelské aktivity. V roce 2008 vstoupilo centrum do "časově neomezené stávky", což reflektuje Zetův nekonvenční přístup k umění a jeho postavení v umělecké komunitě.

Jako pedagog působil Martin Zet v letech 2010–2017 jako vedoucí Ateliéru video na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, přispívaje k vzdělání nové generace umělců. V roce 2013 byl oceněn cenou Umělec má cenu, udělovanou mladými výtvarnými umělci, kritiky a teoretiky inspirativním osobnostem starší generace.

Martin Zet je známý tím, že propojuje osobní a politické tematické roviny ve svém uměleckém díle. Jeho práce se vyznačuje odchýlením od statického chápání umění a využíváním vlastního jazyka, který umožňuje působit času ve svých performancích a instalacích pomocí metafor a podobností. V performanci "Česká sbírka 20. století" například Zet zpracoval portréty českých panovníků a prezidentů do jednoho obrazu, reflektujíc na čas, kontinuitu stereotypů a paměť.