Václav Hrabě se narodil 13. června 1940 v Příbrami jako syn železničáře Jana Hraběte a Magdaleny rozené Kalinové. Vyrůstal v Lochovicích poblíž Berouna, kde prožil své dětství. Navštěvoval gymnázium v Hořovicích a maturoval v roce 1957. Poté pokračoval ve studiu českého jazyka a dějepisu na Pedagogickém institutu v Praze, kde absolvoval v roce 1961.

Po ukončení studia nastoupil do základní vojenské služby v Horšovském Týně. Po návratu do civilu se snažil najít zaměstnání v Praze, ale kvůli nedostatku pracovních příležitostí pracoval jako pomocný dělník, vychovatel v učňovském internátě a knihovník v Městské lidové knihovně v Praze. Také působil jako lektor poezie v časopise Tvář. Teprve v roce 1964 našel zaměstnání jako zastupující učitel na základní škole v Praze 5-Košířích.

V roce 1960 se seznámil se svou budoucí manželkou Olgou, se kterou se v únoru 1962 oženil. Mají spolu syna Jana, který se narodil v srpnu téhož roku. Nicméně se v roce 1964 manželé rozvedli.

Hrabětova tvorba úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou, kterou miloval. Sám se naučil hrát na několik hudebních nástrojů, včetně klarinetu a saxofonu, a koncertoval se studentskými kapelami. Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor u příležitosti jeho vystoupení v Praze.

Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly knižního vydání, ale všechny soubory vyšly až po jeho smrti. Autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech v důsledku otravy oxidem uhelnatým.

Jeho dílo zahrnuje jak poezii, tak i prózu. Jeho básně byly zhudebněny několika umělci a některé z nich se staly známými. Jeho literární odkaz je stále živý, a to i prostřednictvím různých kulturních událostí a institucí pojmenovaných po něm.

Zemřel 5. března 1965 v Praze na otravu plynem.