• Studium na AVU, FAMU, FAVU a Royal Institute of Art ve Stockholmu
• 2019 finalista ceny EXIT
• Výstavy v Holešovické Šachtě či v Pragovka Gallery v Praze, v FOC v Barceloně, v Atelierhaus Klingental v Basileji nebo v Oblastní galerii Liberec
• Emoční dynamika, kontrast, experiment
   

Adrian Altman patří k progresivním tvůrcům mladé české umělecké scény. Aby získal co nejvíce různorodých zkušeností a zpětných vazeb, prošel mezi lety 2015 až 2021 mnoha ateliéry pražské AVU, FAMU, brněnské FAVU a Royal Institute od Art ve Stockholmu. V letech od 2019 do 2023 taktéž absolvoval mnoho různorodých uměleckých stáží a rezidencí v Tokiu, Vídni, Lipsku, Barceloně, Drážďanech, Budapešti a Českém Krumlově a v roce 2019 se stal finalistou ceny EXIT. Od roku 2017 aktivně vystavuje v etablovaných českých i zahraničních institucích a objevuje se v mnoha soukromých uměleckých sbírkách. Z významných sólových projektů zdůrazněme například výstavy v Holešovické Šachtě či v Pragovka Gallery v Praze, v FOC v Barceloně, v Atelierhaus Klingental v Basileji nebo v Oblastní galerii Liberec. Nakonec nelze nezmínit jeho signifikantní performance/site specific projekt v rámci TV pořadu Prostřeno.

Adrian Altman se svým dílem vždy tak trochu vymykal. Ve svých performativních či site specific výstupech narušoval ustálené vzory a vazby a určitou jemnou revoltou nastavoval různé úhly pohledu. Mnoho z tohoto signifikantního rukopisu a koncepce se dostalo i do jeho intuitivních, bezprostředních maleb. Z čisté abstrakce se na jeho plátnech pomalu začaly krystalizovat konkrétnější obrysy a expresivnější motivy, emoční dynamika i kontrast mezi živelností a precizní prací však zůstal stejný. Adrian čerpá ze světa, který ho obklopuje a svými díly vytváří vlastní analogii k emocem a vztahům v současném společnosti. Experimentuje nejen s technikou a materiály, ale i s adjustací-od nezarámovaných, čistých pláten a olejové malby se postupně dostává k testování různých kutilských metod, které kombinuje s tradičními řemeslnými postupy. Obrazy Adriana Altmana se pohybují na velmi tenké hranici figurace a abstrakce, přináší mnoho skrytých drobných motivů a diváka přímo vedou k neustálému nalézání nových významů.