František Michl se narodil 20. listopadu 1901 v historickém domě s podloubím na domažlickém náměstí v Plzni. Jeho rodiče, František a Terezie Michlovi, vedli v Domažlicích dílnu a obchod s kartáči, štětkami a proutěným zbožím. Jako jediný syn byl původně určen k převzetí rodinného podniku, ale jeho zájem směřoval k jiným oblastem - malbě a sportu.

František Michl měl velký talent pro malbu a sport. V mládí se aktivně účastnil různých sportovních disciplín, včetně lyžování, ježdění na koni, šermu a dalších. Své malířské nadání projevil již od dětství a toužil stát se umělcem.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kam byl přijat roku 1925. Jeho profesorem byl Otakar Nejedlý, který se specializoval na krajinářskou malbu. Michl byl jedním z prvních žáků této speciálky a studoval spolu s dalšími talentovanými umělci.

Po ukončení studia se vrátil do Domažlic, kde se věnoval malbě a zároveň ilustroval knihy a vytvářel grafické listy. Pracoval také jako kulturní patron okresu Domažlice.

František Michl byl známý pro své obrazy z Chodska, Šumavy a Vysočiny, které byly poznamenány jeho láskou k vlasti. Maloval také krajiny z cest po Evropě, což obohatilo jeho umělecký výraz.

Během druhé světové války byl zatčen a vězněn za svou účast na Vavřinecké pouti, což byla významná demonstrace odporu proti fašistické zvůli. Po osvobození pokračoval ve své práci a vytvořil mnoho děl, která vyjadřovala radost ze svobody.

František Michl měl významnou uměleckou kariéru, ale také zažil politické perzekuce během normalizační éry. Byl zatčen, odsouzen a ztratil možnost vystavovat a veřejně prezentovat svá díla.

Zemřel 4. června 1977 po boji s nemocí, která ho postihla po šesté mozkové mrtvici. Jeho umělecké dědictví zůstává důležitou součástí českého kulturního dědictví a jeho obrazy jsou dodnes ceněny a vyhledávány sběrateli a uměleckými milovníky.