Jan Šafránek byl narozen 9. 4. 1948 v Hradci Králové. 

K výtvarnému umění jej v raném dětství přivedl jeho děda – amatérský malíř, fotograf, řezbář a zakladatel poválečného loutkového divadla v Hradci Králové. Již během školní docházky navštěvoval malířské kurzy u regionálního akademického malíře, a přestože se zpočátku živil různými zaměstnáními, zůstával věrný kresbě a malbě. V Hradci Králové si zařídil svůj první ateliér, kde vznikaly narativní figurální obrazy malované klasickou drobnopisnou technikou, inspirované všedním a banálním životem tehdejší společnosti.

Od roku 1970 pracuje jako výtvarník u Městských kin v Hradci Králové, kde hlavně maluje velké filmové poutače. V této době uspořádal svoji první samostatnou výstavu v Pardubicích. V roce 1974 přesídlil do Prahy, kde si pronajmul a zařídil ateliér. Postupně navazuje kontakty s mnoha pražskými umělci, většinou z alternativní kulturní scény. Zúčastňuje se různých neoficiálních výstav a také se aktivně podílí na řadě akcí. Namaloval velké scénické plátno pro několik undergroundových skupin, které bylo později zajištěno okolnostmi zničeno. Obrazy z pražského období jsou ironickým komentářem k absurdně každodennosti normalizované společnosti 70. let. Namaloval výjevy z nočních lokálů, hospod, bufetů, různých slavností a jiných pouličních aktivit.

Po podpisu Charty 77 a ztrátě existenčních možností emigroval na jaře 1979 do Rakouska. Ve Vídni se zapsal na Univerzitu užitých umění (Universität für angewandte Kunst Wien), kde studoval tři semestry, hlavně kresbu v ateliéru prof. Carla Ungera. 1981 opouští Evropu a usazuje se v australském Sydney. Na podzim téhož roku vystavuje samostatně v Hogarth Gallery v Sydney. Navštěvuje grafické dílny v severním Sydney, kde se věnuje grafice a litografii. V roce 1984 získává australské občanství.

1985 cestoval po USA a Mexiku a posléze se usadil ve Vídni. Odtud podniká četné studijní cesty po Itálii. 1986 se opět vrací do Sydney. Cestuje po Tasmánii, Novém Zélandu, Tichomoří, Fidži, Tahiti, Velikonočním ostrově a Jižní Americe. Z cest si přiváží důležitý kresbový materiál, který potom použil jako inspiraci k tvorbě svých dalších obrazů. 

1990 odjel natrvalo do Evropy, kde žije a tvoří v Praze a ve Vídni. Uspořádal mnoho samostatných výstav v Evropě i zámoří a taktéž se podílel na mnoha domácích i zahraničních výstavách. Je zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách jak v Evropě, tak i v zahraničí.

O Šafránkově malířské technice

Jan Šafránek, diváckému publiku známý jako stálý portrétista lidských mravů a nemravů, je zároveň výsostně profesionální malíř, který své obrazy tvoří s nekompromisní technickou důkladností. Řád a struktura představují základ jeho tvorby v mnohem větší míře, než by se mohlo nezasvěcenému oku zdát.

Obraz vychází ze „skryté kostry“ lineární kresebné konstrukce, prověřované v sériích kreseb, které představují nejen bezprostřední záznam reálných situací, ale především zmíněný kompoziční základ obrazů.  V této souvislosti nelze nepomyslet na pověstné přípravné kresby Bohumila Kubišty, s matematickou přesností vypracovávané do posledních detailů, vždy s představou, jaké kompoziční a barevné prostředky budou uplatněny během postupného nanášení olejových vrstev.

Šafránkova díla se tedy vyznačují rovnocenným spojením uměleckého vidění a technického provedení. Proces malby totiž není pro Jana Šafránka pouhým nástrojem k vizualizaci výchozí představy, ale tvůrčím aktem ve fyzickém, optickém i meditativním smyslu. Když přímo nemaluje, řeší obraz v myšlenkách – maluje, jak říká, „v hlavě“.

Richard Drury

(Úryvek z monografické knihy „Jan Šafránek – Svět lidí“ vydané nakladatelstvím Gallery v Praze v roce 2008)