Jindřich Lenhart, křtěný Jindřich Jan, se narodil 6. dubna 1880 v Großjedlersdorfu, na předměstí Vídně, v rodině zámečníka Kristiana Lenharta a Barbory, rozené Kordové. Rodina se brzy přestěhovala do Nymburka, kde však Jindřichův otec zemřel, a rodina upadla do finanční nouze. Mladý Jindřich rád maloval a získal první lekce krajinomalby od Mařákova žáka Václava Březiny. Kvůli špatné finanční situaci však nemohl studovat výtvarnou školu a vyučil se lakýrníkem a natěračem.

Po vyučení pracoval krátce ve Vídni a v Praze, kde navštěvoval večerní malířské kurzy na Uměleckoprůmyslové škole. Studoval také v zahraničí, včetně Vídně a Karlsruhe. Roku 1902 se oženil s Marií Chábovou a měli spolu tři děti. Po krátkém pobytu v Litovli otevřel v Olomouci vlastní dílnu.

Během první světové války byl v roce 1915 odveden a sloužil na frontě v Haliči a severní Itálii. Zde se věnoval kresbě a malbě krajin a utrpěl vážné zranění v obličeji. Po návratu do Olomouce se znovu zapojil do kulturního dění a vystavoval své obrazy pod různými pseudonymy.

Ve dvacátých letech učil na písmomalířské škole a spolu s Eduardem Talafantem vydal učebnici pro malířská řemesla. V roce 1927 obdržel uměleckou kvalifikaci a v roce 1928 předal svoji dílnu synovi Otakarovi, aby se plně věnoval malířství.

V padesátých letech trpěl vážnou srdeční chorobou a zemřel 14. září 1955 při jednom ze svých častých výletů do lesů za Svatým Kopečkem u Olomouce.