Josef Václav Myslbek, významný český sochař přelomu 19. a 20. století, se narodil 20. června 1848 v domě čp. 693 v Praze-Novém Městě. Jeho umělecká kariéra byla od počátku ovlivněna klasicismem, novorenesancí, antikou a secesí. Jeho rodiče, Václav Myslbek a Antonie Adamcová, mu umožnili vzdělání, které zahrnovalo učení v dílně Tomáše Seidana a studium na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze.

Myslbekův umělecký projev byl silně ovlivněn idejemi českého národního obrození a malíře Josefa Mánesa. První významnější sochařskou prací byla spolupráce s architektem Antonínem Wiehlem na výzdobě hrobky rodiny Daubkovy v Litni. Tato spolupráce pokračovala i na dalších projektech, včetně Městské spořitelny v Praze, kde Myslbek dohlížel na práce svých žáků.

Myslbek byl také vynikajícím pedagogem. Působil jako profesor sochařství na Uměleckoprůmyslové škole a následně založil sochařský ateliér na Akademii výtvarných umění v Praze. Mezi jeho žáky patřili významní sochaři, jako například Otakar Švec, Herbert Masaryk nebo Quido Kocian.

Jeho sochařské dílo lze rozdělit do dvou hlavních proudů. Jedním z nich je idealizovaná tvorba, která čerpá z české mytologie a historie, a druhým je realistická tvorba, kde uplatňuje zásady klasické harmonie. Vrchol Myslbekovy tvorby představuje jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, na níž pracoval přes třicet let.

Myslbek zemřel 2. června 1922 v Praze-Starém Městě ve věku 73 let. Jeho odkaz na české sochařství zůstává nezastupitelným a významným přínosem pro kulturní dědictví České republiky.