Mikuláš Galanda, narozen 4. května 1895 v Turčianských Teplicích, byl významný slovenský malíř, grafik a ilustrátor, který se řadí k průkopníkům a propagátorům moderního umění na Slovensku. Jeho otec, místní notář, podporoval jeho umělecké sklony, což vedlo k jeho budoucí kariéře.

Po absolvování gymnázia v Lučenci začal Galanda v roce 1914 studovat malbu na Akademii výtvarných umění v Budapešti. Bojovníkem první světové války se vrátil ke studiu umění, tentokrát v Praze. Zde studoval na Uměleckoprůmyslové škole a později na Akademii výtvarných umění. Během této doby se spřátelil s dalším významným slovenským malířem Martinem Benkem.

Galanda začal vyučovat malbu a kreslení v Bratislavě od roku 1929. V roce 1933 se stal profesorem na Škole uměleckých řemesel. Jeho umělecký přínos spočíval nejen ve vytváření vlastních děl, ale také ve sdílení svých znalostí a dovedností s další generací umělců.

Na počátku 30. let 20. století vystoupil spolu s Ľudovítem Fullou před veřejnost s manifestem „Súkromné listy Fullu a Galandu“, ve kterém zdůraznili potřebu inovace v uměleckých metodách, aby lépe odpovídaly dynamickým změnám v životě a společnosti 20. století.

Galanda ilustroval kulturní a politickou revue DAV. Jeho díla byla vystavována nejen v Československu, ale také v zahraničí, včetně New Yorku a Moskvy. V roce 1937 získal stříbrnou medaili za knižní grafiku a ilustrace na Světové výstavě v Paříži.

Mezi jeho nejznámější obrazy patří "Matka", "Stojící ženský akt", "Slovenská rodina" a "Zbojníci". Po jeho smrti v roce 1938 byl pohřben na Národním hřbitově v Martině, kde jsou dodnes vystaveny jeho obrazy v galerii zřízené v jeho rodném domě v Turčianských Teplicích.