Václav Březina, významný český malíř narozený 15. září 1862 v Pátku nad Ohří, vystudoval malířství na pražské Akademii výtvarných umění pod vedením profesora J. Mařáka. Jeho otec, Jan Březina, původně zamýšlel, že se syn Václav stane učitelem, ale jeho malířský talent se projevil již v mládí.

Po absolvování akademického gymnázia v roce 1880 se Václav Březina přihlásil na malířskou Akademii v Praze, kde studoval u profesora Františka Čermáka. Během svého studia se spřátelil s Antonínem Slavíčkem a později se stal žákem soukromé krajinářské školy Leopolda Stephana a Jana Václava Kautského ve Vídni.

V roce 1887 se Březina stal jedním z prvních žáků speciální krajinářské školy profesora Julia Mařáka na pražské Akademii. Jeho malířský rukopis a styl věrně následoval Mařákův lyrický romantismus, přičemž impresionismus příliš neovlivnil jeho tvorbu. Březina se specializoval na zachycení přírodních motivů, včetně lesních interiérů, břehů řek a podzimních cest.

Po ukončení studií žil v různých částech Čech, včetně Lenešic u Loun a Náchoda, kde vystavoval a přednášel o umění. Později se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde založil krajinářskou školu.

Zemřel náhle 9. září 1906 na srdeční vadu ve věku 43 let. Jeho dílo zahrnuje oleje a kresby uhlem, většinou zachycující krajinu v různých ročních obdobích.