Vladimír Klein se proslavil jako významný sklářský výtvarník svou schopností zručného broušení skla, kterou projevil již během studia na střední škole. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP) se v této technice ještě více zdokonalil, což mu umožnilo realizovat výtvarné návrhy svých starších spolužáků. Jeho práce reflektovaly kontrast mezi organickými a geometrickými plochami a expresivitu barokního tvarosloví.

Kleinovy rané práce zahrnovaly broušené plastiky, které demonstrovaly jeho originalitu a naznačovaly jeho vlastní uměleckou cestu, a to jak ve formě (například "Kytice" z roku 1973, "Svět-květ" z roku 1975), tak i v návrzích varného skla. Za svou práci získal ocenění a nabídky práce jako průmyslový designér.

V 70. letech pracoval Klein jako nezávislý sklářský výtvarník a často využíval optické sklo pro své plastiky. Konec této dekády ho přivedl do Severních Čech, kde začal učit na sklářské škole v Kamenickém Šenově. Zde rozvíjel své umění, přičemž využíval různé techniky zpracování skla, včetně broušení, leštění a rytí.

V 80. letech Klein experimentoval s novými technologiemi práce s plochým sklem, jako je lepení, ztavování a tvarování v peci, což mu umožnilo vytvářet nové typy děl. Jeho cesta do Japonska ho ovlivnila k dalšímu rozvoji jeho umění, kdy si osvojil místní techniky a volil poetické názvy pro svá díla.

Po návratu do Čech se Klein zapojil do veřejných projektů, včetně realizace svítidel a plastik pro různá prostředí. Jeho práce odráží inovativní přístup k materiálu a neustálé hledání nových expresivních forem.

Vladimír Klein pokračuje ve své tvůrčí činnosti, zaměřuje se na tvarování objektů za studena, kde využívá různé techniky, jako je sekání, řezání a broušení. Jeho práce zdůrazňuje kontrast mezi hrubými a jemně opracovanými plochami skla a ukazuje jeho neustálý vývoj a experimentaci s materiálem.