Gabriel von Max, původem z Prahy, byl výraznou osobností 19. století. Studoval malířství v Praze, Vídni a Mnichově, kde se trvale usadil a později se stáhl do ústraní na venkovské panství poblíž Mnichova. Tento výjimečný obraz zachycuje jemnou krásu mladé blondýnky oděné do elegantního fialového kostýmu, typického pro 17. století. Žena se zamyšleně opírá o opěradlo židle, na které leží hromádka knih, a s jemným nádechem melancholie hledí na loutnu a vavřínovou větévku odloženou na stole před ní. Hlava mírně sklopená, v rukou žlutá růže – to vše podtrhuje intimní atmosféru díla. Světelné rozvržení obrazu klade důraz na ženskou tvář a poprsí, zatímco její alabastrový krk a ruka s růží jsou osvětleny tak, že přitahují pozornost diváka. Dřevěné obložení stěny a bohatě zdobená tapisérie v pozadí přidávají obrazu historický a umělecký nádech, umocňující jeho celkovou eleganci a náladovost. Olej na plátně