Gabriel Cornelius Max se narodil 23. srpna 1840 v Praze-Novém Městě. Pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl sochař Josef Max a matka byla dcerou sochaře Schuhmanna. V dětství projevoval umělecké nadání a ve volném čase se věnoval obkreslování obrazů Führicha a Cornelia. Po smrti otce v roce 1855 se Gabriel zapsal na pražskou malířskou akademii, kde studoval pod vedením profesora Eduarda von Engertha. Později přešel na Akademii ve Vídni, kde studoval u profesora Christiana Rubenova a upoutal pozornost svým velkým talentem a originalitou.

V roce 1863 se rozhodl pokračovat ve studiu na Akademii v Mnichově, kde dokončil studium pod vedením profesora Carla Pilotyho v roce 1867. Následně si otevřel vlastní ateliér v Mnichově a roku 1879 byl jmenován profesorem historické malby na tamní akademii. Mezi jeho žáky patřili umělci jako Georgios Jakobides a Jakub Schikaneder.

Gabriel Cornelius Max byl známý svým citově nabitým a psychologicky propracovaným stylem malby. Jeho obrazy, často s romantickou atmosférou a mystickým nádechem, nebyly zcela realistické. Věnoval se také malbě opic a ilustracím, přičemž hlavní inspirací pro něj byla vlastní fantazie. Kromě uměleckého působení se věnoval také vědeckým zájmům, zejména darwinismu a spiritismu. Zanechal po sobě rozsáhlou vědeckou sbírku, která obsahovala asi 500 lebek z různých světadílů a dnes je uložena v mannheimském muzeu REM.

Gabriel Cornelius Max měl chmurnou a samotářskou povahu, většinu času trávil v ateliéru. Byl známý svou důkladností a svědomitostí při práci na obrazech. I přesto, že žil v ústraní, těšil se velké popularitě v uměleckých kruzích a byl oblíbený nejen v Mnichově, ale i v Čechách. 

Zemřel 24. listopadu 1915 v Mnichově, kde strávil většinu svého tvůrčího života.