Olej na lepence, 50 x 66,5 cm, rámováno, datace 1912, signováno vlevo dole VŠ 1912. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Publikováno: 

Václav Špála, Mezi avantgardou a živobytím, Helena Musilová a ed., Národní galerie v Praze, 2005, s. 245. 

Z posudku PhDr. Karla Srpa: 

Uvolněný rukopis a nejrůznější odstíny zelené vytvářejí nosné prostředí pro zatáčející se křivku železniční trati, která je výrazným geometrickým motivem v celé Špálově rané tvorbě, jenž byl následně nahrazen cestou. Železnice, lemovaná sloupy elektrického vedení předurčila kompozici obrazu. Rozráží prostor na dvě části, které splývají, a prostupují se v úrovni horizontu. Jde o důležité téma přírody a civilizace, které mělo výrazný ohlas v tehdejší poezii Stanislava Kostky Neumanna. Obraz je přínosný i tím, že Špála znázornil koleje v realistické podobě, že byly bezprostředně čitelné, kdežto u okolní krajiny rozvedl již u některých stromů a keřů v popředí svou kubizující stylizaci. Lze na něm sledovat přechod od jeho staršího expresionistického stanoviska k novějšímu kubistickému. Tento z uměleckého hlediska důležitý posun je naznačen některými diagonálami sloupů, stojících v popředí, na němž lze zaznamenat, že u spodní hrany rámu probíhá přes koleje horizontální cesta, že Špála nestál v kolejišti, ale po jeho levé straně. Dá se předpokládat, že obraz vznikl na zcela konkrétním místě. Je překvapivé, jak se námět železniční trati vyskytoval často v rané práci Václava Špály před rokem 1915, kdy vznikaly obrazy, jež pojmenoval Krajina s tratí, Stromy u tratě, Na trati, Trať. Dokonce lze s jistotou říct, o kterou trať šlo: o železnici nedaleko zámku Humprecht, blízko Sobotky, kam se Špála přestěhoval s rodinou v roce 1904. Prostředí kolem Sobotky se stalo do jeho narukování jeho nosným inspiračním zdrojem.

Václav Špála se narodil 24. 8. 1885 ve Žlunici u Nového Bydžova. V roce 1903 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl v ateliérech profesora Vlaho Bukovace a Františka Thieleho, avšak studia nedokončil. Byl vyhledávaným českým akademickým malířem, grafikem a ilustrátorem moderního umění. V letech 1909 - 1911 byl členem SVU Mánes. Poté, co v roce 1911 vystoupil, byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. V první světové válce sloužil jako voják v letech 1915 - 1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní a od roku 1925 dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921 - 1946 se znovu přidal k SVU Mánes a v letech 1938-1939 byl jeho předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval do řady časopisů a novin.

Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, fauvismem a kubismem. Po roce 1923 se zaměřil zejména na krajiny, zátiší a květiny s dominancí jednoho barevného tónu, přičemž modrá barva zůstala dominantní. V 30. letech jeho dílo nabralo vyzrálosti a uvolnění, přičemž často portrétoval sebe a svou rodinu. Byl aktivní člen skupiny Tvrdošíjní, Spolku výtvarných umělců Mánes a výtvarné skupiny Osma. V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Zemřel 13. 5. 1946 v Praze.