Václav Špála se narodil 24. 8. 1885 ve Žlunici u Nového Bydžova. V roce 1903 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl v ateliérech profesora Vlaho Bukovace a Františka Thieleho, avšak studia nedokončil. Byl vyhledávaným českým akademickým malířem, grafikem a ilustrátorem moderního umění. V letech 1909 - 1911 byl členem SVU Mánes. Poté, co v roce 1911 vystoupil, byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. V první světové válce sloužil jako voják v letech 1915 - 1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní a od roku 1925 dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921 - 1946 se znovu přidal k SVU Mánes a v letech 1938-1939 byl jeho předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval do řady časopisů a novin.

Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, fauvismem a kubismem. Po roce 1923 se zaměřil zejména na krajiny, zátiší a květiny s dominancí jednoho barevného tónu, přičemž modrá barva zůstala dominantní. V 30. letech jeho dílo nabralo vyzrálosti a uvolnění, přičemž často portrétoval sebe a svou rodinu. Byl aktivní člen skupiny Tvrdošíjní, Spolku výtvarných umělců Mánes a výtvarné skupiny Osma. V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Zemřel 13. 5. 1946 v Praze.