Olej na kartonu, 43,5 x 36 cm, rámováno, pod sklem, datace 1916, signováno vpravo dole VŠpála 16. 

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa. 

Z posudku PhDr. Karla Srpa: 

S obrazem, který se původně zřejmě jmenoval jen Jiřiny, jsme se ocitli u zárodku Špálova dlouhodobého motivu, který měl v letech 1916-1917 jednoduché, výrazně oproštěné východisko, jež autorovi umožnilo rozvinout jeho bezprostřední barevné cítění, které se projevilo nejen ve zjednodušeném podání vlastních květů, ale i ve volbě průhledné vázy, jíž pronikal okolní prostor, a v celkovém rozvržení prostředí. Špála přehodnotil svá raná expresionistická východiska směrem k fauvistickému pojetí, ve kterém barva znamená především senzitivní energii. Obraz je významný i tím, že již ukazuje nového Špálu, jenž se postupně rozvine koncem druhého desetiletí. Přestože jde o obraz namalovaný olejem, působí dojmem, že jde o akvarel, jemuž se Špála věnoval výrazně právě v roce 1916, jak ukazují i práce, jež zaslal na členskou výstavu SVU Mánes, konanou ve stejném roce, v němž akvarely podstatně převažovaly nad olejovými obrazy. Zde jsou nejspíše prameny přitažlivé vylehčenosti a odhmotněnosti Kytice jiřin.

Václav Špála se narodil 24. 8. 1885 ve Žlunici u Nového Bydžova. V roce 1903 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl v ateliérech profesora Vlaho Bukovace a Františka Thieleho, avšak studia nedokončil. Byl vyhledávaným českým akademickým malířem, grafikem a ilustrátorem moderního umění. V letech 1909 - 1911 byl členem SVU Mánes. Poté, co v roce 1911 vystoupil, byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců. V první světové válce sloužil jako voják v letech 1915 - 1916. Od roku 1918 byl členem skupiny Tvrdošíjní a od roku 1925 dopisujícím členem vídeňského Hagenbundu. V letech 1921 - 1946 se znovu přidal k SVU Mánes a v letech 1938-1939 byl jeho předsedou. Jako teoretik a publicista přispíval do řady časopisů a novin.

Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem, fauvismem a kubismem. Po roce 1923 se zaměřil zejména na krajiny, zátiší a květiny s dominancí jednoho barevného tónu, přičemž modrá barva zůstala dominantní. V 30. letech jeho dílo nabralo vyzrálosti a uvolnění, přičemž často portrétoval sebe a svou rodinu. Byl aktivní člen skupiny Tvrdošíjní, Spolku výtvarných umělců Mánes a výtvarné skupiny Osma. V roce 1945 byl jmenován Národním umělcem. Zemřel 13. 5. 1946 v Praze.