Karel Langer byl český akademický malíř, jehož tvorba odrážela hlubokou lásku k české krajině. Narodil se v rodině učitele v Jaroměři a později studoval na pražské Akademii výtvarných umění pod vedením významných osobností té doby, jako byli Julius Mařák, Antonín Slavíček a Rudolf von Ottenfeld.

Jeho kariéra byla plná uznání a ocenění, ale také boje za zachování krajinářské školy na pražské Akademii. Byl aktivním členem Spolku výtvarných umělců Mánes a vystavoval s Uměleckou besedou i s Jednotou umělců výtvarných. Jeho obrazy byly často reprodukovány v populárním časopise Zlatá Praha.

Langerova tvorba se vyznačovala zářivými barvami, často zobrazujícími kvetoucí louky a zahrady. Přestože jeho díla mohou mít některé impresionistické prvky, neměly by být jeho celkové dílo považováno za čistě impresionistické.

Kromě své umělecké kariéry měl Langer také blízké vztahy s některými politiky první Československé republiky, což dokládá jeho role při odražení atentátníka směřujícího k ministerskému předsedovi Karlu Kramářovi.

Zemřel v Praze v roce 1947 a byl pohřben v Urnovém háji strašnického krematoria.

V kontextu českého umění 20. století zastává Karel Langer důležité místo jako reprezentant tradice krajinářské malby a jako malíř, jehož dílo odráželo hlubokou náklonnost k české zemi a jejímu přírodnímu dědictví.