Základní údaje
| Poznámka CZ | 85 × 123 cm, Karla Malicha od počátku inspirovala krajina. Začínal realistickými, dokonale technicky ztvárněnými grafickými listy ještě z období studií na pražské Akademii výtvarných umění.
Krajiny z počátku šedesátých let, inspirované tvarem kopce v Holicích, který od dětství pozoroval, byly již do značné míry abstraktní. Promítaly se do nich zážitky z přírody, kdy se tvary volně prostupovaly. Šlo o vyjádření jejich proměnlivých vztahů o jejich nikdy nekončící dialog. Záleželo na tom, z jakého úhlu pohledu je vnímáme.
V jeho tvorbě se zrcadlil řád i chaos, které se vzájemně prolínají a jeden bez druhého nemůže vzniknout a existovat. Zároveň do ní vstupovalo přemýšlení o vztahu mezi životem a smrtí, mezi pohybem a jeho záznamy, mezi proměnami tvarů a ubíhajícím časem. Malichův komplikovaný způsob myšlení určovaly okamžiky, v nichž se mu náhle odhalily určité souvislosti mezi vymezeným trváním našeho života i celé civilizace a nekonečností vesmíru. Jeho projev již neodkazoval k viděnému světu, ale stal se vyjádřením vztahů mezi jednoduchými geometrickými prvky, záznamem proudění energií a přírodních úkazů. Některé jeho představy se rozvíjely v modelech nebo kresbách, v nichž můžeme sledovat, v jakých dimenzích se odehrával celý umělcův tvůrčí proces. K jednomu z nejdůležitějších posunů v jeho vývoji došlo v závěru šedesátých let, kdy dospěl k vyjádření prostupování vnějšího a vnitřního prostoru, k záznamům proudu sil, které jsou nedílnou součástí všech přírodních procesů.
V prvé polovině sedmdesátých let směřoval k drátěným plastikám, které se vlastně stávaly prostorovými kresbami a vyjadřovaly děje probíhající v přírodě nebo také okamžiky, v nichž umělec pochopil vztahy, v nichž se prolínala uvolněná gesta s jasně formulovaným řádem. V nich také uplatnil názorovou volnost, ve které měly své místo jasně dané zákonitosti spolu s takřka bezbřehou improvizací a s nevyčerpatelnými možnostmi proměn, podobně jako je tomu ve vesmíru. Dokladem tohoto procesu jsou kresby ze skicáku, modely a plastiky s tématem mraků, které mohou být nekonečně mnohotvárné a přitom vycházejí z principů platících pro vývoj přírody. Právě tyto plastiky z první poloviny sedmdesátých let dokládají jednu z nejdůležitějších fází vývoje jeho tvorby, kterou bychom mohli srovnávat s takřka současným posunem v malbě Zdeňka Sýkory. Ten podobně jako Malich od nejranějšího období do značné míry vycházel ze soustředěného pozorování krajiny a zároveň z přemýšlení nad souvislostmi v celém kosmu, které se snažil pochopit a také vyjádřit v jejich komplexnosti., Lit.: Karel Malich, vydala Galerie Zdeněk Sklenář, 2013, Karel Srp, Foto: Martin Polák, vyobr. s. 214., |
Popis
O autorovi
Karel Malich, významný český sochař, malíř a grafik, se narodil 18. října 1924 v Holicích. Jeho raná léta strávil v Holicích, kde absolvoval školu. Již od dětství projevoval výtvarné nadání, přičemž kraje s táhlými oblouky kopců, zejména holická krajina, měly výrazný vliv na jeho pozdější tvorbu.
Během války absolvoval reálné gymnázium v Pardubicích a byl nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. V letech 1945–1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde ho ovlivnili profesorové jako Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický a František Kovárna. Po studiích pracoval v podniku Botana v Holicích.
Roku 1953 se oženil s Dagmar Žižkovou, ale manželství skončilo rozvodem po jeho návratu z vojenské služby v Českých Budějovicích (1953–1955). V roce 1956 se oženil podruhé s Hanou Hrochovou. V té době se usadil v Praze a začal se intenzivně věnovat malbě.
Karel Malich byl od roku 1958 členem SČUG Hollar a v roce 1958 založil tvůrčí skupinu Proměna spolu s Milanem Albichem, Miroslavem Radou a fotografem Janem Šplíchalem. Tato skupina vystavovala až do roku 1967. Roku 1963 se stal spoluzakladatelem Skupiny Křižovatka.
V 60. letech se v jeho tvorbě objevovala krajina ovlivněná kubismem, která postupně přešla k lyrické abstrakci. Od roku 1963 převládaly v jeho díle abstraktní geometrické znaky, které se projevovaly zejména v jeho kolážích a reliéfech. Malich v této době experimentoval s novými materiály, jako bylo plexisklo.
Politická situace po okupaci v roce 1968 a éra normalizace znamenaly pro Malicha období, kdy nemohl svá díla oficiálně vystavovat. Věnoval se převážně kresbě a drátěným plastikám, a řada jeho objektů zůstala ve formě modelů. V 70. a 80. letech začal vytvářet drátěné plastiky, které se staly základem pro konstrukce, jež byly zavěšeny ve volném prostoru.
Karel Malich se věnoval tématům spojeným s energií, kosmem a vnitřním prostorem. Jeho tvorba byla řazena do širšího proudu neokonstruktivistických tendencí a ovlivněna vědeckými poznatky z oblasti fyziky a kosmologie. V jeho díle lze nalézt prvky transcendentálního idealismu a teosofie, a zároveň inženýrský přístup neokonstruktivismu.
Po roce 1989 mohl Karel Malich znovu svobodně vystavovat, a jeho díla zaznamenala zasloužený ohlas. Zemřel 24. října 2019 ve věku 95 let, a jeho odkaz patří k významným kapitolám českého moderního umění.
