Nejsem historik, jsem umělec, obyčejný člověk. A zdá se mi, že v Rusku se velmi málo pozornosti věnuje paměti, studiu historie represí a vysvětlování chyb státu. Někdy má člověk dojem, že politikou moderního Ruska je jen dělat vše pro to, aby laik zapomněl na nepříjemnou minulost. Anebo ještě lépe, aby začal ospravedlňovat Velký teror. Říkají: „Stalin dostal Rusko s pluhem a předal ho s atomovou bombou.“ Ale nechci zapomenout. Moje dílo „Nezapomenutí“ je moje osobní seznámení se s historií Sandarmochu. Chtěl jsem poznat osud popravených lidí. Ať je to povrchní, ale přece. Chtěl jsem vědět, kdo jsou, jak se jmenují, jaké mají povolání. Podepsal jsem každou fotku, v duchu jsem vyslovil jméno, jako bych toho člověka poznal. Samozřejmě jsem se takto nemohl věnovat všem. Podle mých výpočtů by k tomu bylo potřeba vyrobit 20 takových tabel.

__________________________| English version |__________________________

I am not a historian; I am an artist, an ordinary man. It appears to me that, in Russia, very little attention is paid to memory, studying the history of repression, and explaining the mistakes of the state. Sometimes, one is made to feel that modern-day Russia’s policy is to do everything for laypeople to forget about the troublesome past. Or, even better, to start justifying the Great Terror. They say: “Stalin got Russia with a plough and gave it over with a nuclear bomb.” But I do not want to forget. My work, The Unforgotten is my personal familiarisation with the history of Sandarmokh. I wanted to know the destinies of the executed people. Even if it seems superficial. I wanted to know who they are; what their names are and what their jobs are. I signed every photo and spelled every name in my mind as if getting to know the person. Of course, I could not do this for everyone. Based on my calculations, I would have to make 20 panels such as this one.