Když se člověk zamýšlí nad ohavnými zločiny proti vlastnímu národu v minulosti a nyní již také v současnosti, může mít velkou škálu pocitů – od hněvu a úzkosti až k beznaději a přijetí. Podle mého názoru je ale jediný ryzí pocit smutek. Jedině smutek národa je s to uvést do pohybu proces uvědomování si a přijetí hrůzyplných dějů minulosti a zabránit jejich opakování v budoucnosti.

__________________________| English version |__________________________

Thinking about atrocious crimes against one’s own nation committed in the past – and now, in the present time again – the scale of your emotion can be very wide, from anger and anxiety to desperation and acceptance. However, to me, the only pure emotion is sorrow. Only the nation’s sorrow can set in motion the process of realizing and accepting the atrocious events in the past and preventing their reoccurrence in the future.